Večerní meditace nad fialovými botami.

Kdysi jsem prodala svoje krásné fialové boty jedné cizí slečně s dredy.
O několik let později jsem si v jiném obchodě s obuví zkoušela sandále, tedy seděla jsem na stoličce a nazouvala si řečené sandále, když kolem mě prošly boty, které vypadaly dočista stejně jako ty fialové boty, co jsem kdysi vlastnila a prodala. Zvedla jsem hlavu a viděla, že boty má na sobě slečna s dredy, byly to tedy moje krásné fialové boty, které mi po těch letech přišly říct, že jsou šťastné a že se jim daří dobře.

Potom jsem prodala ještě jedny krásné fialové boty další cizí slečně, která přišla na domluvené setkání a znala moje jméno, jakou školu studuji a vůbec prostě zkrátka věděla dobře, kdo jsem, protože znala moje básně. A vykládala mi o výletu do Assisi a o českých symbolistech.

A říkám vám to proto, že zítra jdu prodat další krásné fialové boty cizí paní, která bude mít s sebou dvě malé děti.

Podejmlíko Půlrohlík

Co znamená abruptivní? Takové hezké slovo. Chtěla bych ho používat.

Stromeček, co vypadá jako stařeček,
co se krčí u cesty,
ale když k němu přijdeš, tak zjistíš,
že to vůbec není pravda,
že to mrtvé dřevo k němu nepatří,
že je silný a že se může zmocnit všeho.

Tohle a ještě jednu větu jsem si včera zapsala do notýsku, když jsem si sedla uprostřed cesty v lese u řeky na zem chvíli před tím, než mi zavolala moje sestra.

Podejmlíko Půlrohlík

Náhodná myšlenka.

Vykládala jsem takhle mojí sestře historku o dešti a protože jsem čirou náhodu minulý týden vyfotila déšť, povím tu historku o dešti i vám a budete to mít i s obrázkem. 

Protože jsem teď pořád zalezlá a píšu. Moje okno je do ulice a je za ním jen šedý dům a nevidím ani nebe ani nic, no hrůza, a kvůli tomu jsem si nevšimla, že venku prší.
A protože jsem teď pořád zalezlá a píšu, říkala jsem si, že nutně potřebuju jít běhat. Když jsem vyšla ven, tak jen lehce poprchávalo, což se mi nezdál býti problém. Ale jak jen jsem přeběhla přes most a ocitla se v parku, tak se rozpršelo, jak jen to šlo.

Ale řekla jsem si, že ten svůj okruh stejně zaběhnu, protože svoje postavy ve scénáři pořád nutím chodit venku v dešti/bouři/bažině. 

Velkou část jsem ale nakonec jenom šla místo běžela, protože jsem měla brýle v ruce a bez brýlí jsem neviděla na cestu.

Myslím, že systematická práce na pečlivě vypointovaných textech ze mě postupně vytváří brilantního vypravěče bezpointových historek.

Podejmlíko Půlrohlík

Načež upadne do hlubokého spánku, který obvykle trvá od deseti hodin večer do druhého dne do osmi, do doby, kdy se koupe, a to se mu velice líbí.

Ach moji milí, byla jsem týden v lese a mám tolik věcí, že bude nejjednodušší začít tou nejobligátnější.
To je pěkné slovo. Nejobligátnější. To jsem asi ještě nikdy nepoužila.
Ale zkrátka, kočky! Kocouři!
První den za mnou přišli po střeše oknem.
Poslední noc se mnou poslouchali čínskou filmovou hudbu a já jsem se bála pohnout, abych je neshodila z postele.
Černý využil mé vlastní mlsnosti a nechal se zamknout v kuchyni a tam sežral dva bramboráky a ještě načal nivu, protože po nivě jsou kocourci jako diví.
Tulík mě přišel uchlácholit, když jsem psala scénář asi sedm hodin v kuse.

Podejmlíko Půlrohlík

 

Posloužíš mi ke stáří?

Učila jsem se na chatě. Vedle řepkového pole. Nadohled od rybníku s labutí. Jednou. Jestli tu maturitu zítra dám, tak vyhlásím historicky první giveaway našeho blogu o pytlík hašlerek!

Šilamáma Půlplicpryč

Když jde malý já i spát

Dva týdny nám na balkoně pod věšákem na prádlo ležel mrtvý černý pták. Já jsem si ho nevšimla a táta si myslel, že to jsou spadlý ponožky. Teď tam leží zabalený ve třech igelitkách a já sháním lopatku, abych mu udělala pohřeb.

Nejspíš jsem to dneska potentočkovala, ale tak lajf gous on, bude hůř. Prší a navázala jsem oční kontakt s borcem, co sledoval bouřku z balkónu protějšího paneláku. Chci ho.

A vypadá to, jako kdyby na nás shlíželo z druhé fotky boží oko.

Šilamáma Půlplicpryč

Sen o zlaté masce.

Musím si zapamatovat sen o zlaté masce.
Byl krásný, ale tady na té ploše to nedokážu popsat.
Jenom mám zkrátka ráda svou spící mysl za to, jak se naučila za posledních pár let dospět ke šťastným koncům.
Aniž by sen samotný přišel o ten pocit, že se právě stalo něco výjimečného, což u tragédie se jaksi považuje za samozřejmé.

Jsem teď zamilovaná do Bratrstva Prerafaelitů, tak jsem se naimplantovala do jedné jejich malby a představuji si, že žít v té době, byla bych jejich ideální modelka.

Podejmlíko Půlrohlík