Náhodný improvizovaný večerní příspěvek.

Před několika okamžiky mi přišla sms od mého tatínka v tomto znění:
"Právě jsem přijel vlakem do Kopidlna. Nic zajímavého tu není a tak jedu zase zpátky."
Ale abyste rozuměli, tak kdysi bylo v možném plánu jet vlakem do Kopidlna, ale nakonec z toho sešlo. Po mnoha letech tedy tatínek splatil jeden čestný dluh.

Podejmlíko Půlrohlík

Noční rozjímání

Asi nejvíc se mi na běhání v noci líbí, že při výběhu z domu se bojím i svého stínu, který se přede mnou šine po trávě, kdežto když končím sedmý kilometr, tak bych i démona z pekla rozšlapala, abych nemusela odbíhat z trasy.
Plus jsem v jednom týdnu třikrát potkala na stejném mostě stejného kluka a teď si nejsem jistá, jestli straším já jeho nebo on mě.
A do třetice všeho dobrého, co se týče obrazové přílohy, dáme si trochu vzpomínání na Šilamámu, jak odchází od věcí. (Kdo by to byl řekl, že loni vypadaly její vlasy takhle.)

Podejmlíko Půlrohlík

People. What a bunch of bastards.

Tatínek zrovna u počítače smutně zavyl a poté řekl: "Proč to nefunguje? Když na to klikám. Pomoc. Podejmlíko, pojď mě zachránit."
"Zkusil jsi to vypnout a znovu zapnout?" odvětila jsem já. Tatínek to vypnul a znovu zapnul a fungovalo to. Hrdý moment mého života.

Na jinou notu: Byla jsem dnes navštívit naši jednaosmdesátiletou babičku a mimo jiné jsme si povídaly o tom, jak asi Šilamáma pěkně vaří dětem na skautském táboře. Babička dobromyslně prohodila: "To musí být hlavně hrozné pořád vymýšlet, co vařit."
Já jsem ji ujistila, že to oni mají naplánované předem a že to nemusí vymýšlet sama.
"Třeba palačinky pro třicet dětí asi dělat nebudou," prohodila jsem a obě jsme se zasmály.
Skok v čase o několik hodin později. Přijde mi esemeska od sestry, že je ještě vichřice neodvála, ale že dnes vařili dětem pekáče a byl to, cituji, nejhorší nápad ever.*

Podejmlíko Půlrohlík

*Pro ty ze čtenářů, kteří nepochází z Moravy: Pekáče jsou placky z brambor, technologií přípravy ne nepodobné palačinkám.

Hej, mistře Warhole, namaluj mi banán!

Dívala jsem se na Warholovu adaptaci Mechanického pomeranče (Vinyl, 1965) a myslím, že mi to trvale poškodilo psychiku, rozhodně víc než Kubrickův Mechanický pomeranč.
Taky jsem se dívala na film z roku 1935, který má v sobě fantastické prvky takového rozsahu, jaký bych od hollywoodského filmu třicátých let rozhodně nečekala. Unikátní.
A do třetice všeho dobrého jsem se dívala na nebe skrz vodu a machrovala u toho s vlasy. Už jsem tak opálená, že by si mě nikdo s upírem nespletl ani omylem.
(Žádné dítě nebylo zraněno během focení této sady fotografií.)

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Někdo si našel náš blog tak, že si vyhledal spojení "I love you my baby, my sweet cherry".

 

Všechno nejlepší k narozeninám!

Protože se nám v poslední době nepříjemně rozšiřuje rubrika "sbohem, sladký princi", tak bych chtěla zveřejnit také nějaké nesbohem.
Richard Starkey alias Ringo Star se dnes dožívá 75 let. Ať jich přijde ještě mnoho.

Ivan Palúch (20. 6. 1940 - 3. 7. 2015)

Nejkrásnější muž československé nové vlny a možná nejkrásnější muž všech nových vln světa.
Adam Jednoručka. Princ Bajaja.
Otec tří synů a jedné dcery.

"If they hang you, I'll always remember you."

Šilamáma je mimo civilizaci a já jsem mimo provoz, dalo by se říct.
Ještě než Šilamáma odjela, navštívily jsme babičku a prohlédly si všechny květiny v její zahradě.
Za nejlepší fotku dne jsem prohlásila maličkou štěkající čivavu na zarostlém dvoře.
Sestra také učinila šokující zjištění, že obě naše druhá jména začínají na Půl- (tzn. Půlrohlík a Půlplicpryč) a že to má asi značit, že jsme sestry, ale přitom se jedná o prachsprostou náhodu.

A nyní komentář k aktuálním událostem:
Onehdy ve tři v noci mi připadalo jako velmi dobrý nápad okamžitě jít ven běhat. Sice jsem od té doby nemocná, ale když už zase můžu dýchat nosem, tak mi to pořád přijde jako velmi dobrý nápad, běhat v noci. Kdo by to byl řekl, že tři kolečka kolem panelového sídliště dají dohromady pět a půl kilometru. Můžu u toho sledovat lidi na zahradách kolem ohníčků a páry romanticky na sebe koukající, zatímco jejich malý bytový pes očůrává sloupy a nebo po mně skáče.
Šilamáma si odvezla čelovku, takže běhám úplně potmě, v těch pasážích, kde nejsou městská světla. Myslela jsem si, že to nepůjde, ale jde to. Stejně jako nohy potřebují nějakou chvíli běžet, aby si uvědomily, že je to aktivita přesně pro ně, tak oči potřebují trochu po nořit do "tmy", aby zjistily, že v ní dokážou vidět stejně dobře jako jinde. Měsíc s hvězdami tomu jistě pomáhají.

Podejmlíko Půlrohlík