neděle 18. května 2014

Mrtvá ženská ve vaně, oběšenec ve skříni.

Na stěně krví nápis "meine liebe".
Šilamamáma si dala vajíčkový kuřecí quiche a cítí se šťastna.
Včera jsme byly na koncertě The Sisters of Mercy - chápete to, chápete TO, Milosrdné sestry byly na Milosrdných sestrách.
Šilamáma si odnesla tašku s nápisem I love losers. Myslely jsme si, že jsou to bratři, ale asi nejsou.
Mně trochu bolí koleno a filosoficky jsem vykoumala, že jedině na koncertech mám chuť vyzkoušet si, jaké to je dát někomu pěstí.
Byly jsme dnes u Lennonovy zdi, a za a) už tam není nápis "stejně se všichni rozejdete, čůráci" a z toho vyplývající za b) jou jou jou jou už to není, co to bejvalo. (Viz. DD - Vložte kočku).

Podejmlíko Půlrohlík





úterý 13. května 2014

H. R. Giger (5. února 1940 - 12. května 2014)

V tomto případě si dovolím citovat svoji sestru Šilamámu:

"Dodneška s láskou vzpomínám, jak mě naši vzali tak v osmi na jeho výstavu, ze který jsem pak měla několik let noční můry."

Podejmlíko Půlrohlík



pondělí 12. května 2014

Šilamáma zmat(i)kařila

Včera večer jsem měla panický záchvat, že se za dvacet hodin musím naučit na dvě zkoušky, vyspat se a udělat je (matika a anglina), tak jsem raději v rámci uklidňování napekla hruškové a čokoládové muffiny. Pomohlo to. ALE! Celou noc jsem se nervozitou samozřejmě nemohla spát, furt jsem se budila, a když jsem usnula, vzbudil mě budík, že už musím vstávat. Oblíkla jsem se (asi třikrát jsem se převlíkala), vyčistila jsem si zuby, namalovala se, pokusila se si zamaskovat beďar přesně nad pusou, kterej se mi samozřejmě udělal, učesala jsem se a pak jsem si všimla, že já blbec vstala o hodinu dřív, takže jsem ještě mohla spát. ACHJO. Ovšem paniky před zkouškou z matiky není nikdy dost, tak se teď cpu muffinama a snažím se nezvracet.

Šilamáma Půlplicpryč




pátek 9. května 2014

Miláčku, všechny naše ideje, uklidíme do krabice z Ikeje

Moje vlasy jsou odteď tmavě ametystové, jsem zvědavá jak dlouho jim to vydrží.
Procházela jsem si své staré diáře a byla melancholická. Jsou tam věci, který už si ani nepamatuju, ale přitom bych mohla. Za zapomenutí přece nestojí.
Na mém nočním stolku je červená růže, mám ji tam nechat? Chci ji tam? Chci hlavně klid.

Tohle jsem si napsala do diáře 8. 5. 2012:
 "Domů dolezu ve 12 a píšu si s Dášou, Dankou a Jehlou, Dáša se chce zabít, Danka chce šaty ušít, Jehla mě chce stalkovat v Paříži, spim, lakros, Bára, spim, spim."
Co to o mě asi vypovídá?

Jo a málem jsem se rozbrečela u klipu Arcade Fire, a když mi pak povídal o židlích, a o nadšení a měl takovýto v očích, co já nemívám.

Šilamáma Půlplicpryč


pondělí 5. května 2014

Po jedenácti letech jsem konečně našla jméno jedné písničky.

Dnes jsem se rozbrečela u scény v Kill Billovi 2, kde Uma Thurman pohladí dřevo svojí rakve a řekne: "Tak jo, Pai Meii, jdeme na to."
Jinak v obrazové příloze si dnes dopřejeme nějaké to retro, protože jsem teď zpracovávala zbytek mých fotoarchivů.

Podejmlíko Půlrohlík










čtvrtek 1. května 2014

"Vždycky pláču na svatbách."

V poslední době brečívám u nepředvídatelných filmů, tak jsem si rozhodla vést si o tom záznamy. Z minulých dob si pamatuji svůj pláč u scény z Policejní akademie, kde si uťápnutý tlouštík u svých bývalých šikanizátorů konečně vybude respekt a všechny je ztluče.
Včera jsem brečela u posledního záběru Reservoir Dogs.
Dnes jsem brečela u závěru Cesty do hlubin študákovy duše, když pan učitel přírodopisu konečně složí státní zkoušku. A také ta scéna, kdy ho studenti tak vydeptají, že upadne na chodbě a rozbije vitrínku s motýlem, na kterého byl předtím tak pyšný!

Podejmlíko Půlrohlík