Vždycky jsem se ho chtěla zeptat, jestli si dokázal Sametovou extázi užít i jako dobrý film a nebo jestli byl zkrátka příliš naštvaný, že je to kvazi o něm, ale pak se mi to zdálo příliš urážlivé.
Vždycky jsem se ho chtěla také zeptat, jaké to bylo zpívat na pódiu, zatímco pod ním umírají heroinové děti, ale pak se mi to zdálo příliš urážlivé.
Kdo teď bude zpívat středověkým rytířům, když poznávají paní svého srdce?
Kdo teď bude dávat elektrické stroje kouzelníkům, aby se sami zničili?
Kdo teď bude soudit undergroundové souboje modelů?
Sbohem, sladký princi.
Žádné komentáře:
Okomentovat