Tlačí pěstmi na ty sloupy a přesto tvrdí, že vidí duchy.

Dočetla jsem "TO" od Stephena Kinga a božíčku, ten pán by se měl naučit o síle škrtání a nevyslovení.
Nicméně to nemůže ovlivnit fakt, že mě ten vesmír vcelku pohltil.
Rovněž se jedná o jeden z mála případů, u kterých mohu s rozmyslem tvrdit, že filmová adaptace (mluvím o kanadském televizním tříhodinovém filmu z roku 1990) se s některými situacemi vyrovnala o mnoho lépe než knižní předloha.
Dále jsem si také uvědomila, že jsem zapomněla zveřejnit fotografie z pátečního výjimečného slunečního zatmění, které jsme se sestrou oslavily tak, že jsme vyfotily samy sebe a potom dobu největšího zatmění strávily v bistru, kde jsme si pochutnávaly na rajské polévce a creme brulée.
Oběd jsme zakončily jucháním nad krásným maličkým roztomilým dětským křeslem.

Podejmlíko Půlrohlík