Fialové sametové šaty....

... stály stodvacet káčé v mým oblíbeným sekáči. Jsou dlouhý, jsou krásný, jsou úžasný, jsou trochu neortodoxní, to uznávám, a já se nejvíc těšim až si je vezmu v úterý na podejmlíčinu promoci.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Jo a dneska bude večírek na který se moc těším!!
P.S.S. Tohle je samozřejmě jen vršek a má oblíbená rtěnka.
P.S.S.S. Rozhodla jsem si udělat nový stručný štítek. Těšeníčko jak krtek jablíčko.

Šťastný je dnes už málokdo, ale ti, kterým Bůh dal srdce, jsou už nešťastni všichni...

Dnes má svátek Kateřina, tedy doufám, že jsem to ještě stihla.
Inu, kde začít. Chtěla bych poděkovat za to, že když získám dojem, že na světě není skoro nikdo, s kým bych dokázala skutečně komunikovat, že mám pořád spoustu entit, o kterých platí opak. Mám tím na mysli zejména svou měsíční žábu a svou roční sestřenici. Ačkoliv je tu ještě má bojovnice, má sestra, můj bratránek, Savatage, kinematografie, stroj na mléčnou pěnu, sušené švestky, stroj na espresso a můj červený falešný kožich z druhé ruky.
Dále, přišlo mi ve sledu uplynulých událostí na mysl, že bych se měla více zamyslet nad rozdílem ve významu slov radikální a krutý a co z toho chci být, jestli vůbec něco.
Za třetí, dostala jsem chuť pouštět si studentské filmy a dojímat se u nich. (Dojetí plyne z toho, že největší přidané hodnoty neplynou z intence autorů. Asi. Ne. Mám teď hodně dojem, že mimo můj názor neexistuje světlo, měla bych zase zpokornět.)

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Někdo se dostal na náš blog tak, že si seznamoval spojení "moje sestra je sexy".

Je sobota večer a Podejmlíko si hraje s dětmi a já se učím derivace

Říkám si, že to asi tak má být. Měla bych se probrat.Nemám skoro žádný jídlo, jen slaninu, co mi dovezl drahý, ale samotná je moc slaná a kromě špaget nic jinýho nemám. Chce si koupit dům, ale ne tady, u nás.

Poslouchám písničky, co mi posílá Tygr a čtu knížku Buzíčci od Jana Folného. Koncert ve čtvrtek byl výborný, ale děsivý, něco už jsem zažila, ale tohle ještě ne. Mobil v háji, opilej francouz mě osahává, tři holky na nonstopu z nichž jedna spí. A prej takhle taky pil ve dvaceti, ale vážil víc a je to kluk.

Jsem na bytě sama a je mi tu smutno a bojím se tu. Konverzace si číst nemůžu. Osmnáctiletá těhotná holka ví jak na to, aby mělo to nenarozený dítě pořádnej swag a já chci deset dětí, ale nejspíš nic. Banánky v čokoládě by měl dovízt, ale možná přece jen kecal.

Šilamáma Půlplicpryč

Koupila jsem Natálce červený rádio

Mám nejvíc úvah na téma, jak je všechno nap-ču, utrpení, smrt, odmítnutí, ignorace, zkažený rajče a tak, ale teď jdu na koncert ČOKOVOKO + TO ŽLUTÉ CO MÁTE NA KALHOTKÁCH a moje nejkámoška mi poslala tuhle fotku, a tak nelze být depresivní.

Šilamáma Půlplicpryč

Strýček Búnmí, který si pamatuje své minulé životy.

Film, o kterém jsem kdysi napsala toto: "Tenhle film ve mně vzbudil tak velkou ambivalenci, že se to jen těžko popisuje. Zajímala mě každá jeho vteřina, ale stejně jsem při promítání usnula. Po kině jsem se měla jít bavit s kamarády, ale místo toho jsem šla domů, pořezala se nožem na ruce a usnula. Prostě divný film. Musím nad tím ještě přemýšlet. Ono je taky možné, že to nemělo s filmem co dělat a jsem prostě blázen. Ještě nevím."

Mládí.
Ach, kdo by byl řekl, že se dočkáme takových filmů v prime time v televizi.
Dejme si raději nějakou vintage fotku mojí sestry, jak odchází od věcí.

Podejmlíko Půlrohlík

Tvým trestem, má drahá Angéle, je býti tebou.

Včera jsem viděla přízrak smrti a Adam si myslel, že je to film. Marek navrhl příště vyloupit banku. Soňa řekla, ať ho pozvu ven. Alice řekla "tyvole" a "co když člověk nikdy neumře, jenom to má šíleně zpomalené a neví to". Pavel se usmíval, ale byl asi vyděšený. Šárka mi myslím gratulovala. Iva napsala: "No to je dobře!" A Michalovi jsem to neřekla.

Podejmlíko Půlrohlík

Vzkaz z budoucnosti: Řekla jsem mu to 8. 3. 2016 a neznamenalo to vůbec nic. 

Včera to bylo samá krev a střepy a lidi v tom

To s tou cibetkou Jonáš pochopil, sestra ne - má mínusový body.

Učím se teď hodně matiku, páč v tom docela plavu.

Zjistila jsem, že můj drahý nemá nijak moc rád Červenýho trpaslíka, ani Monty Pythony. No, spíš je mi divný, že jsem si toho za ty víc jak dva roky nevšimla. A sestra povídala: "O čem si to vy dva vlastně povídáte?," čímž ve mě vyvolala spoustu filozofických úvah na toto téma.

Když jsem viděla tadyten kohoutostopí kabátek v sekáči, říkala jsem si ho, že ho musím mít. Když ho oblíkám, říkám si, jestli to přece jen není divný a pozérský a pak se na sebe koukám a říkám si, že ne sakra, tohle je prostě boží.

Šilamáma Půlplicpryč

Tam se vlastně posunuje všechno, viď? Jo, ale logicky.

Prej jsem milé děvče.
Strávila jsem dvě hodiny s patnáctiletým klukem, což se mi dost možná nestalo nikdy, ani když jsem byla patnáctileté děvče. Navíc byl celkem milý a prima a zábavný, prostě, to nečekáš.
Fotky se svetrem jsou rána, kdy neteče teplá voda, ale jen vlažná.
Noci, kdy usnu na chvíli, jsem vzbuzena a najednou jsem někdo úplně jiný, co když je to ta realita?

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Na této fotce běžím a mám kalhoty.