Adventní kalendář, den 9.

Dnešní otázka je trochu lišáčká a zní takto:
Za předpokladu, že Bůh je nekonečný a vesmír je taky nekonečný… dala by sis palačinku?

Podejmlíko říká, že ano. A dodává, že kdyby se někdo třeba ptal na oblíbenou hlášku, urážku či přirovnání z Červeného trpaslíka, tak by musela vybrat tuto: "Chcete letět na kouzelném koberci za králem bramborových lidí a tvrdíte mi, že jste úplně normální?!"

Šilamáma odpovídá, že by si radši dala toast. A dodává, že kdyby se někdo třeba ptal na oblíbenou hlášku, urážku či přirovnání z Červeného trpaslíka, tak by musela vybrat tuto: "Při smyslech mě drží už jen má sbírka zpívajících brambor."

Adventní kalendář, den 8.

Jaká je vaše oblíbená krajina?

Šilamáma říká, že se nemůže rozhodnout mezi jarní a podzimní. Jasně zelené lístečky versus oranžové stromy jsou prostě něco, mezi čím si nemůžu vybrat. Ale jistojistě to jsou (zvlněná) pole s remízky. Anebo listnatý les. Takže nejlepší krajina je jarní nebo podzimní zvlněné pole sousedící s listnatým lesem.

Podejmlíko říká, že klíčovým elementem je mlha. Nesmí ovšem foukat a být lezavá zima, takže se přikloníme k letní mlze. Brzy ráno, samozřejmě. K letní ranní mlze v březovém háji, vedle kterého roste pár osik a třeba jasany, nějaká vrba a potom jsou tam místy močály s divoce rostoucími kosatci. Zkrátka takové místo, kde byste mohli potkat Toma Bombadila zpívajícího o Zlatěnce.

Adventní kalendář, den 7.

Na dnešní otázku jsem popravdě docela pyšná:
Za předpokladu, že jste duch, démon nebo zlá přítomnost (manifestující se ve sklepě nebo spíš na půdě) a hodláte svou oběť znepokojovat tím, že pustíte staré rozhrkané rádio nebo gramofon, ideálně ještě na kliku, jaká písnička začne ze zmíněného přístroje hrát?

Podejmlíko odpovídá, že pro ni bylo velmi těžké rozhodnout se, jestli odpoví jako hipster ironicky a nebo naopak vybere něco sice v prvním plánu, ale poctivě strašidelného, a nebo jestli vybere něco, co by svou nepatřičností vyvolávalo lezavou hrůzu pomocí samotné situace. Nakonec ovšem zvítězila moje láska k filmové hudbě a tak jsem vybrala dvě hororové skladby, jednu z krvavého italského gialla Suspiria (autorem soundtracku je kapela Goblin) a jednu z komediálního hororu Ples upírů, což ovšem ale neznamená, že by byla kompozice Krzysztofa Komedy nějak méně působivá.

Šilamáma odpovídá z první dobrý, že The Garden od Einstürzende Neubauten. Nejvíc by mě to pravděpodobně vyděsilo za předpokladu, že by ten dům, kde by k danému strašení došlo, měl zahradu.

A jako patřičně děsivý doprovod dnes přidávám snůšku "grafik", které Podejmlíko vyráběla v pubertě jako důkaz vnitřního zmatku.

Stručné shrnutí událostí minulého týdne.

Tak tedy, mně, Podejmlíku, která si už od srpna pletu obří šálu, abych si s ní mohla omotat hlavu a celou vrchní polovinu těla, až udeří mrazy, aby se mi zase nedostal ušima do hlavy zánět jako celý loňský podzim a zimu, nafoukalo do uší a dostal se mi tam zánět.
Julie udeřila svojí lícní kostí do zdi a udělala tam důlek.
Šilamámin deštník podnikl vzrušující jízdu vlakem až do Brna, protože se mnou zapomněl vystoupit ve správné stanici, a vyšel z toho dobrodružství nezraněn a možná i šťasten.
Obě sestry jsme konečně viděly naživo Noska (i když já mám takový dojem, že jsem ho viděla před čtyřmi nebo pěti lety v Krvavé svatbě, ale tam nebyl tak blízko, abych si na něj mohla šáhnout) a přestože se nám ho nepodařilo unést, vykouzlil nám na obličejích výrazy maximálního zamilování.
Obě sestry jsme si také daly lososa a cheesecake s borůvkovým přelivem a obojí nám rovněž vykouzlilo na obličejích výrazy maximálního zamilování.
A ve čtvrtek večer jsme také byly aktérkami velké čtvrteční večerní záhady, protože cestou domů jsme byly v jednu chvíli ponořeny v debatu o řízení účetnictví pro místní půlmaraton a asi o tři sta metrů později jsem najednou Šilamámě vyjmenovávala rozdíly mezi přirozeným a nemocničním porodem a ani jedna si nejsme zaboha schopné vzpomenout, jaký řetěz myšlenek nás  k tomu tématu přivedl.
Je to záhada, to nám teda nezávidím.

Podejmlíko Půlrohlík

Adventní kalendář, den 6.

Jak jde z našeho blogu jistě poznat, barvy jsou pro nás velmi důležitá věc. A proto dnešní otázka zní:

Jaké jsou vaše dvě nejoblíbenější barevné kombinace? (Chtěla jsem dát jednu, ale buďme realističtí.)

Šilamáma odpovídá, že oranžová (nebo červená) s růžovou a modrá (spíš tmavší a klidně s bílýma puntíkama) se světle zelenou. 

Podejmlíko odpovídá, že asi ultimátním vítězem bude metalisticky okulní fialová s černou a v těsném závěru se nese vyšinutě barbie kombinace tyrkysové se sytě růžovou.

Adventní kalendář, den 5.

Otázka pro dnešní den se dotýká samotných základů:
Jaká je vaše oblíbená barva (či vzor) a struktura koberce?

Podejmlíko odpovídá, že zelená s dlouhými huňatými vlákny. Naše teta takový má a patrně se takový koberec špatně vysává, když si ale vezmu, že odměnou je každé posezení na zemi s pocitem, že jsem uprostřed lesa na začarovaném mechu, byla bych ochotna tuto oběť podstoupit.

Šilamáma odpovídá, že ještě nepotkala koberec, který by jí nebyl sympatický (nebo si to aspoň nepamatuje), proto je odpověď na tuto otázku poněkud náročná. Nicméně odpovědí bude také zelený s dlouhými huňatými vlákny. Nejen že ho má naše teta, ale má ho i jeden můj kamarád a je to fakt dobrej koberec. A abych citovala Big Lebowskiho: "The rug really ties the room together."

Adventní kalendář, den 4.

Dnešní otázka je tak trochu back to basic - týká se totiž zvířátek. Abychom se ovšem neptali trapně "Jaké je vaše oblíbené zvířátko?", budeme se ptát "Které zvířátko máte rádi, ačkoliv tomu dříve nic moc nenasvědčovalo?".

Šilamáma odpovídá, že psi, dříve je totiž opravdu nemusela (v pěti ji kousl do ruky pudl, chápejte), ale nyní má dobrý vztah s minimálně dvěmi příslušníky tohoto živočišného druhu. A pak taky lišky. Od malička všichni tvrdí, že lišky maj vzteklinu, což působí nepříjemně, ale nedávno ji zahlédla ve volné přírodě, a to vám byla panečku krása.

Podejmlíko odpovídá, že si také pamatuje, že ji kousl do ruky pudl (ale v její paměti je to v šesti letech), co se to děje za magii s pudly kolem tohoto rodu? Nebo že by si pamatovala Šilamáminu ruku jako svoji ruku? Samé záhady. Nicméně Podejmlíko teď také kamarádí se psy, dokonce i s takovými těmi cizími psy hipsterů, kteří utekli svým páníčkům v kavárně a vám zalezli pod stůl něco očuchat a vy je tajně hladíte za ušima. Ale její oficiální odpovědí na dnešní otázku budou kočky. Už dříve se jednou traumaticky pokusila zachránit koťátko, které jeho matka hned po porodu zavrhla a nestarala se o ně, a nyní kočkám závidí, že se mohou chovat jako autisté s Aspergerem a ještě jsou u toho proklatě elegantní.

A obrazová příloha dnes zahrnuje minisérii "Mrtvá zvířátka v muzejní napodobenině prehistorické vesnice na jezeře v Makedonii", pořízenou Šilamámou toto léto.