Teď budeme hodné a šťastné.

Dnes jsme si se sestrou tak zapracovaly, až mi to připomnělo Sedmikrásky.
A ačkoliv máme i výživný fotografický materiál, vybrala jsem pro dnešní večer nějaké vintage fotky mojí sestry s růžovými třpytivými pružinovými tykadly. Jedná se o rok 2011 a tehdy jsem také, jak se zdá, pořídila jednu z prvních fotografií do souboru "Moje sestra odchází od věcí".

Podejmlíko Půlrohlík

Andělé jsou osoby nejvíce náchylné k hříchu.

To říkala Libuše.
Karel zase říkal, že andělé se u hororů nemůžou bát, protože když v sobě nemají zlo, nemá v nich strach jak rezonovat.
Přikláním se spíše na stranu Libuše, protože Karel mi v poslední době přijde příliš postižen svojí disciplínou a vidí všude duchy, tedy chci říci, že je vidí i tam, kde nejsou.

Podejmlíko Půlrohlík

Jako noc pomine a nezanechá stín.

Sužuje mě etické dilema, jak říkají Američané, conundrum:
Na základě událostí minulých dní (chudák Soňa, těch hysterických emo výkřiků, co si ode mne vytrpěla), kdy jsem svým overthinking zničila vše pěkné, co jsem v uplynulé době prožila, jsem dospěla k řešení, že bych měla zcela vypnout mozek a nechat tělo fungovat na základě instinktů a naučených vzorců chování.
A na základě zkušeností, že poslouchání instinktů během posledních tří let vedla k iracionálním záchvatům nenávisti ode mne k okolí a od okolí ke mně, jsem dospěla k názoru, že je jediným východiskem vše vyhodnocovat přísně racionálně a nespoléhat na odhady skrytých významů.
Myslím si, že je to boj se mnou a mým zlým dvojčetem.

Podejmlíko Půlrohlík

Babička říká, že jsme si souzeni

Když jsme dělali ty bublinky na balkóně, úplně jsem se zhrozila sama nad sebou. Měla jsem takovou tu úvahu, u který si říkáš: to mě přece ani nemohlo napadnout, to sem se přece musela zbláznit. Ta úvaha byla na téma "co nás učí bublifuky". Říkala jsem si, že to vlastně jde brát jako velká metafora. Když jste malí a někdo okolo vás dělá bubliny z bublifuku, prostě za těma bublinama běháte a snažíte se je chytit. Je to vlastně trochu podobný kočkám honícím červený světýlko. No prostě, snažíte se ty bubliny chytit a když se jich dotknete, rupnou. Vlastně se honíte za nějakým potěšením, touhou a vypadá to super, hezká barevná lesknoucí se bublina, ale v tom momentě, kdy to dostanete už je to vlastně v prdeli. Bublina rupne. A pak vás ještě napadaj takovýhle p_čoviny. Ale stejně ty děti jsou roztomilý, když ty bubliny chytaj.

Šilamáma Půlplicpryč

Byla jsem ráda, že ho vidím.

Psala jsem před chvílí něco jiného, ale nakonec mi přijde použitelný jenom ten vtip, kterým jsem to zakončila, a totiž že když jsem osmiletému bratránkovi vyprávěla o kamarádovi střihačovi, zapamatoval si to stříhání a o několik měsíců později trval na tom, že jsem mu říkala o kamarádovi kadeřníkovi.
A ten stejný osmiletý bratránek mi dnes mimochodem řekl, že když jsem nejstarší ze všech dětí, tak bych měla používat palici.
A také musím říct, že můj plán naučit se komunikovat s lidmi skrz to, že budu trávit hodně času se spontánními dětmi a naučím se od nich, jak mluvit s ostatními, narazil na slabinu: Nejsilnější pouto jsem si vytvořila s rok a půl starou holčičkou, která nemluví, dorozumíváme se spolu beze slov, uchylujeme se do imaginárních vesmírů, nejšťastnější jsme, když můžeme běhat, a na skutečný svět postupně zanevíráme.
A ještě jsem nedávno zvažovala, jestli mám tedy opravdu použít palici a ty dveře rozmlátit, a nebo riskovat vyskočení z okna. Co by se mi tak stalo, když mám trénink v padání z juda, kdybych se rozhodla vyskočit z okna v prvním patře na chodník/asfalt?

Podejmlíko Půlrohlík

Potřebuji ve svém životě někoho (někoho jiného, než je má sestra), kdo bude vědět, že to je Christian Bale v roli Hamleta, když předstíral šílenství a hrál si s větvičkami.

Semtusám Mámtěrád pěstuje na dvorku čajové růže

Vajíčkový salát je báječná věc. 

Outdorové oblékání je moje velmi silná stránka.

Pointa článku: K sestrám patří bratři a proto jdu dnes večer na Bratry Orffy a to prosím díky mé milované sestře! Těším se, těším, to zas bude svírání srdce.

Šilamáma Půlplicpryč

"Ta všeobjímající blízkost pro mě byla nesnesitelná a paradoxně mě od postavy spíše distancovala."

Chtěla jsem jít včera do kina a nakonec jsem nešla do kina, inu což. (Částečně náhodně zvolená doprovodná hudba.)
Dnes jsme s mojí sestrou vedly rozhovor ve znění: (redakčně kráceno)
   - Já: Prosimtě, vždyť tě maj všichni rádi. Já jsem teď zjistila, že už pár hodin piju džus, kterej je jedovatě zelenej. Na obrázku je nějaký červený cosi, tak jsem myslela, že je červenej, a on je zelenej.
   - Sestra: A to sis toho předtím nevšimla? I to se stává v životě, že vyprsklý džus je zelený.

A ve chvíli, kdy začínají padat taková moudra, přichází čas na vintage fotky z mého archivu.

Podejmlíko Půlrohlík