Poprvý od těch dávných dob se nebojím, že to přejde. Když jsem říkala, že se bojím, že to přejde, tak byl dotčený, že se bojím, že to přejde. Že přece, proč by to přecházelo? Byl z toho smutný a já byla pak smutná z toho, že je kvůli mě smutný a začala jsem plakat. Ale křik tam nebyl, bylo tam jen spousta objímání a že se teda nebudeme bát, že to přejde, že přece ani dva měsíce nic nejsou. To už jsem neplakala. A pak jsme zpívali v baru Proklínám a prohrávali společně ve fotbálku až do rána a všechno bylo v pořádku.
Šilamáma Půlplicpryč
Žádné komentáře:
Okomentovat