Potom jsem spatřila přes celou místnost potisk koní.
Také jsem jela tramvají - po docela dlouhé době. A byla jsem užitečná, což bylo příjemné.
Zatímco se louhoval malinový čaj, četla jsem si o snech surrealistů a byla jsem zklamaná.
Soňa už dřív, mnohem dřív, vyjádřila zájem plést copy, tak jsme pletly copy. Soňa Soně, já Soně, Sona mně a Soňa Boře. Bora vypadala jako odhodlaná bojovnice, to se mi dost líbilo.
Bora nám také vyprávěla sen o třetím oku.
Jako tři holčičky s copy jsme šly na polévku do místnosti, kde byly zdi ověšené malovanými portréty rozličných lidských pupíků.
Sona měla kulajdu, Bora myslím něco s kari a já si dala gazpacho.
Tereza se k nám nemohla připojit, protože jsme jí omylem - opravdu upřímným omylem - řekly adresu na druhé straně města.
Cestou po schodech jsme pozorovaly mladíky trénující nám neznámé bojové umění.
A pohleďte na tento krásný mrak!
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat