Ve vlaku si vedle mne sedl mladý muž (který shodou okolností vypadal přesně jako Matthew Gray Gubler) a z batohu si na stoleček vyndal žluté jablko a láhev s vodou.
Když v jedné stanici vlak s cuknutím zastavil, zmíněné jablko spadlo na podlahu a odkutálelo se do neznámých končin.
V tento moment jsem si uvědomila, že v cestovní tašce s potiskem palmových stromů v přihrádce nad mojí hlavou mám přichystaná dvě (červená) jablka a že se mi nyní naskytla naprosto báječná příležitost spáchat dobrý skutek a nabídnout jedno z oněch jablek tomuto cizinci.
"Jak to jen provedu?" ptala jsem se sama sebe. Stydím se mluvit na cizí lidi, nota bene, když vypadají jako jedinečný Matthew Gray Gubler. Řekla jsem si, že když cizinec nevystoupí v Kolíně a pojede dál, že je to znamení osudu, že mám odhodit vrozený ostych a že mu zkrátka musím nabídnout náhradu za ztracené jablko.
Do Kolína jsme přijeli za půl hodiny a cizinec opravdu nevystoupil, takže jsem přistoupila k realizaci svého plánu.
Cizinec přirozeně jablko s úsměvem odmítl a já se jala zaobírat spoustou nových myšlenek, například jestli by moje chování zavánělo sociopatií, kdybych někomu popsala všechny svoje myšlenkové pochody, nebo že když naposledy zdokumentovaně nabízela žena muži jablko, tak to vlastně nebylo považováno za dobrý skutek, nýbrž za prvotní hřích. (Ale veškerá symbolika, kterou tato biblická scéna reprezentuje, mě dodnes nevýslovně rozčiluje, takže do toho se raději pouštět nebudu, možná někdy jindy).
Poté jsem se rozhodla, že se o tento krátký incident podělím v sms zprávě se svojí sestrou - třeba mi sama navrhne možnost, že jsem sociopat!
Nicméně přesně ve chvíli, kdy jsem stiskla tlačítko "odeslat", vlak znovu při zastavení poskočil a jablko se k cizinci přikutálelo zpět a on ho zvedl ve své dlani.
A večer byla na znamení zázraků na horizontu kompletní dvojitá duha. Tak velká a kompletní a dvojitá, že se mi ani mezi kantny nevešla.
Podejmlíko Půlrohlík
