Tvá jedenáctá žena je týdny nezvěstná, všech těch deset před ní poušť ve tvém srdci zná

Včera večer mě v hospodě do krve podrápala kočka. Maxíček. Poklidně mi dřímal na klíně, když v tom moji kamarádi začali rozkládat stůl (ano, v té hospodě mají rozkládací stůl) a to vrzání Maxíčka hrozně vyděsilo, takže se mi přes rameno začal drápat (doslova) pryč. Pak už se za mnou mazlit nešel. Takovéto věci by se neměly dít.
Jsem nějaká smutná. Nesnáším únor.
Příští týden možná půjdu na versnisáž obrazů. Pozval mě na ni jeden člověk, kterýmu už jsem možná odpustila. Jen nevím, jestli jsem odpustila i sama sobě. Ty obrazy by měly být výborný. Adam Černý.
Mám dojem, že jsem měla i víc myšlenek, ale zaboha si nemůžu vzpomenout jaký. Tak si jdu radši uvařit špagety.

Šilamáma Půlplicpryč