Kameny v domech ožijí a zabijí své majitele.

V poslední době mám intenzivní pocit blížící se apokalypsy.
Ráno, respektive během noci, mě popadla neuvěřitelná chuť na zelené fazolky, a ještě specificky, na zelené fazolky opražené na pánvi s mrkví. Hned po probuzení jsem tedy šla do obchodu pro zelené fazolky. Vzala jsem si košík, jehož předchozí majitel v něm ponechal svůj nákupní seznam. Přečetla jsem si ho s očekáváním, že nahlédnu někomu neviditelnému do žaludku, do hlavy a do života. Podle písma jsem usoudila, že by to mohla být žena. Na papírku stálo:

gothaj
toustový chléb 6 kusů
brambory
sekaná
sádlo
psí žrádlo

Nevím proč, ale automaticky jsem z toho byla smutná, na druhou stranu jsem si po celý zbytek nákupu představovala, že si hraju s pejskem.
Když jsem odpoledne vařila, přidala jsem k mrkvi červenou řepu, brokolici, pórek, čerstvý špenát, česnek a z nějakého důvodu i žlutý hrách, ale na fazolky jsem zapomněla.
Teď už nemám žádnou další mrkev, zato mám zelené fazolky.
Kruh se bude pořád opakovat, dokud nepřijdeme na to, co děláme špatně.

Podejmlíko Půlrohlík

Vždyť jsi náš svět, náš stesk, náš sen, chléb i sůl.

Říkala jsem si, že dnešek, nejstudenější den týdne, bude ideální na desetikilometrový městský pochod v nových kalhotách.
V jedné úzké uličce jsem potkala vzduchem letící mýdlovou bublinu. Nevím, co mi proletělo hlavou, ale automaticky jsem zvedla ruku a svým dotykem bublinu zničila. Možná jsem měla mít radost, že jsem potkala bublinu a byla to moje bublina, ale po značnou část cesty jsem kvůli tomu měla spíš výčitky svědomí.
Jinak ale pochod vedl k samým pěkným věcem. Dokonce jsem si ani nekoupila žádnou čokoládu.
Na zpáteční cestě jsem potkala muže ztepilého a krásného jako Glorfindel, s vlasy staženými do bobku a se strakatým štěňátkem. Když jsme se míjeli, usmál se mému obdivnému pohledu (v tu chvíli mířeném zejména na štěně a jeho vyplazený jazyk) a tím končí příběh o tom, jak se mi za denního světla na ulici uprostřed škaredé zástavby podlomila kolena.
A nyní se ještě pokochejme květy babiččina amarylis a hromadami hlíny a cihel, které jsem vyfotila, když jsem ještě byla minulý týden doma.

Podejmlíko Půlrohlík

Tvá jedenáctá žena je týdny nezvěstná, všech těch deset před ní poušť ve tvém srdci zná

Včera večer mě v hospodě do krve podrápala kočka. Maxíček. Poklidně mi dřímal na klíně, když v tom moji kamarádi začali rozkládat stůl (ano, v té hospodě mají rozkládací stůl) a to vrzání Maxíčka hrozně vyděsilo, takže se mi přes rameno začal drápat (doslova) pryč. Pak už se za mnou mazlit nešel. Takovéto věci by se neměly dít.
Jsem nějaká smutná. Nesnáším únor.
Příští týden možná půjdu na versnisáž obrazů. Pozval mě na ni jeden člověk, kterýmu už jsem možná odpustila. Jen nevím, jestli jsem odpustila i sama sobě. Ty obrazy by měly být výborný. Adam Černý.
Mám dojem, že jsem měla i víc myšlenek, ale zaboha si nemůžu vzpomenout jaký. Tak si jdu radši uvařit špagety.

Šilamáma Půlplicpryč

-"My daughter has memorized all your songs." -"Why did she do that?" -"'Cause I made her do it, that's why."

Obvykle jsem na svoje kruhy pod očima pyšná a pěstuji si je s láskou, ale když jsem se dnes viděla v zrcadle, tak jsem se sama sebe lekla, což už se mi dlouho nestalo.
Takže jsem si dovolila jako večerní program spát, abych měla energii na hlavní spánek dne, který mě ještě čeká.
Nějaký pán mě dnes na ulici spatřil, jak si prohlížím zrcadlovou kinetickou sochu, a požádal mě, jestli si může můj odraz vyfotit. Takže teď někde po světě chodí pán, kterému jsem dovolila vyfotit si můj obraz v pokřiveném zrcadle.
Také jsem dnes vešla do Františkánské zahrady vchodem, jakým jsem tam ještě nikdy předtím nevešla.
A co se týče vizuálního aspektu, přidávám fotky z minulého pátku, kdy jsme chtěly jet do Tišnova a místo toho jsme šly jenom na houbové lasagne a kokosové kari.
Jako bonusové kolo se nabízí otázka kdo si dal lasagne a kdo kari.

Podejmlíko Půlrohlík

Neděle občas není zas tak blbej den.

V neděli jsme jeli s tatínkem, Podejmlíkem a naší babičkou (které žoviálně přezdíváme "bejbi") na oběd do restaurace Na vyhlídce u Náměště nad Oslavou. Jedná se o motorest vedle daňčí ohrady. Myslím, že tam mají i muflony, jeleny, srnky a taková zvířátka. Když jsme byly s Podejmlíkem ještě malá svišťata, tak jsme tam s našima pravidelně jezdili na kole. Pamatuju si, že tam vždycky měli výborný zelí. Ale už jsme tam tak osm až devět let nebyli. A teď jsme tam v tu neděli teda jeli. Byli jsme jediní hosté, což byla rozhodně škoda. Všechno, co jsme si objednali, bylo vážně moc dobrý. Já jsem měla salát s kousky jeleního masa, česnekovým dresinkem a rozpečeným chlebem, babička jelení steak s brusinkovou omáčkou a opékanými bramborami, Podejmlíko kuřecí na grilu se smetanovým špenátem a opékanými bramborami a taťka domácí uzené se zelím a karlovarským knedlíkem. A to zelí bylo výborný. Slečna servírka i kuchař vypadali moc sympaticky a kuchař měl ještě navíc krásný rondon. Černý s bílým lemováním.

Než jsme odjeli, tak jsem ještě nadšeně běžela k ohradě se slovy 'jdu se kouknout na zvířátka', která jsme si pak s Podejmlíkem fotily a obdivovaly se jim. Byli to daňci. Respektivě daněly (tak se nazývají paní od daňků). A každá jsme si jednu danělu pohladily po čumáčku. Srdíčko s vykřičníkem.

Šilamáma Půlplicpryč

 

Cool holky se nedívají na exploze.

A to je pro dnešek všechno.
Děkuji.

Podejmlíko Půlrohlík

(A speciální díky Šilamámě, která tento skvostný kloubouk vlastnoručně vyrobila.)

Pan Potter bude vždy po RUCE, aby zachránil svět - III.

Ve dnešním vydání rukou z kinematografického vesmíru Harryho Pottera se budu věnovat exkluzívně gestům Severuse Snapea, takže komu se chce brečet, tak klidně může.

Na závěr přidávám obrázek nalezený na twitteru, který ve fanouškovském podání zobrazuje, co Snapíček vidí, když se podívá do zrcadla z Erisedu. 

Jak nějak řekl Brumbál: "Někdy mám dojem, že rozřazujeme příliš brzy."

Podejmlíko Půlrohlík

  

Tak "Smrt královny Jane" je tradicionál.

O tomto víkendu jsem donutila Šilamámu podívat se na dva filmy.
Onehdy totiž vyjádřila přání jít do kina na dva komixové filmy a já si znenadání vytáhla z paměti Watchmeny, film s nejvíce cool superhrdinou v mých očích. Pokud ten film znáte, dám vám chvíli na to, abyste si zkusili tipnout, kdo z nich je v mých očích nejvíce cool superhrdinou. Chvíle pominula a já dávám odpověď, že je to Rorschach. No a tak jsme se včera koukaly na Watchmeny, abychom si v tváří v tvář rozjásanému, patriotistickému a optimistickému Marvelu připomněly, že cynismus stále existuje.
A dnes jsem ji přinutila podívat se na V nitru Llewyna Davise, a to nejspíš proto, že jsem se nedávno dívala na sedmou epizodu Star Wars a pořád jsem doma žvanila o těch hercích a nějak jsem si vzpomněla, že už jsem se dlouho nedívala na tenhle skvělý film, kde se objevili spolu. Nitro Llewyna Davise navíc obsahuje skvělou dramaturgickou linii s kočkou, která nabízí mnoho podnětu k zamyšlení. Také jsme diskutovaly nad tím, jestli když se král Henry bojí přijít o květ Anglie i celou větev, jestli tím myslí ženu a dítě, dítě a ženu, jenom ženu nebo něco úplně jiného, třeba své vlastní lidství.
A Šilamáma k tomu nemá žádný komentář.

Podejmlíko Půlrohlík

Polemika o písni Can't hold us od Macklemora a Ryana Lewise

Nejprve několik suchých faktů.
Jedná se o písničku z alba The Heist (vydáno 2012), která byla vypuštěna jako singl 16. srpna 2011. Autorsky se na ní podílel Macklemore, Ryan Lewis a Ray Dalton. Je v tónině E moll a její tempo je 146 beatů za minutu. Píseň byla na vrcholu žebíčku Billboard Hot 100, jako klip byla nominována na Grammy v roce 2014, v kategorii Nejlepší hudební video a na Spotify byla Nejpřehrávanější písní roku 2013. Klip k písni byl premiérově uveden 17. dubna 2013. Jeho natáčení trvalo tři měsíce, na šestnácti lokacích. Vyhrál cenu MTV za nejlepší hip-hopový klip, byl nominován i za střih a režii. Klip má v současnosti na youtube přes 380 milionů shlédnutí.

Nyní několik srdíčkových faktů.
Macklemorovo občanské jméno je Ben Haggerty, a to se nám se sestrou velmi líbí. Skvělý jméno. Nejprve vystupoval jako Professor Macklemore, což je jméno imaginárního superhrdiny, kterého si jako malý vymyslel.
Podejmlíko fascinuje ta část, kde Macklemore stříhá (v paruce) na pláži Raye Daltona a přesně si pamatuji, jak jednou říkala: ,,To si jako říkali 'Chm, co teď? Tak tam dáme Macklemora jak stříhá borce, co zpívá refrén?' a pak to udělali?" Mě fascinuje ta část, kdy hudba zpomalí, Ryan Dalton zpívá refrén, a do toho je záběr, jak Macklemore s lidma  na lodi pořád skáčou. Ta loď se mimochodem jmenuje Lady Washington.

A nyní něco, co mě nedávno při sledování toho klipu vzalo jak palice mezi oči.
Klip začíná tím, že dredatej děda, dá Macklemorovi vlajku The Heist, poté ta vlajka putuje, protagonisti si ji předávají, jezdí s ní na velbloudovi, vypálí jí raketou, aby ji nakonec Macklemore vyvěsil na nějakou věž... No a moje pointa je ta, že tu vlajku měl už na začátku, tak ji tam mohl vlastně pověsit rovnou. A pak taky v průběhu toho klipu je u tý vlajky mockrát. Mohl ji kdykoliv jít pověsit. Ale pak by to nebylo tak cool. A to by byla škoda. Pokojíček na přívěsu za autem chce přece každej.

Šilamáma Půlplicpryč

Kdosi se zasmál. Pes. Pomalá chůze ženy.

Zdál se mi sen o tom, že se mnou doma žije papoušek královský.
Když jsem se probudila, byla jsem velmi smutná z toho, že se mnou doma nežije papoušek královský.
A potom jsem si na internetech přečetla, že zemřel Fidèle.
Fidèle je pes, co žil v Bruggách v jednom domě nad kanálem a velkou část svého času trávil právě v otevřeném okně přímo nad vodou. V květnu by mu bylo třináct let.
To byl můj dnešní depresivní příspěvek o zvířatech.

Podejmlíko Půlrohlík

Den, kdy zemřela hudba.

Protože mám ráda čísla, která končí sedmičkou, tak se hodlám pozastavit nad dnešními padesátými sedmými smrtozeninami Buddyho Hollyho.
Jak by asi vypadal rock'n'roll, kdyby s nimi to letadlo tehdy nespadlo. Bylo mu teprve 22 a i tak už stihl ovlivnit  celou nadcházející generaci hudebníků a definovat, jak vypadá rock'n'rollová kapela. Co by asi tak napsal, kdyby si prožil šedesátá léta. A všechno ostatní.

“Death is very often referred to as a good career move.” - Buddy Holly

Skladba Everyday má některá velmi krásná filmová použití, z nich mi nejmilejší je Stůj při mně, a to ironické v Musíme si promluvit o Kevinovi jsem také s postupem času vzala na milost.

Podejmlíko Půlrohlík

Svět je naše ústřice.

Tak teď už nejenže vím, co to znamená, ale také vím, odkud to pochází a co to doopravdy znamená. Jen by mě zajímalo, jak jsem původně věděla, co to znamená, když jsem nevěděla, odkud to pochází.
Ehm.
Večer jsme se sestrou věnovaly několik chvil dojímáním se nad krasobruslením, a to zejména nad tím slavným Bolero tancem a také nad našimi starými dobrými oblíbenci. Dostali jsme se k tomu přes Bruna s expresivním obočím a hipstery s perfektně působivou volnou jízdou.
Odpoledne jsme se se sestrou a tatínkem vydali na krátké dobrodružství s cílem lokalizovat vodopády na Klíčku a mimo jiné jsme lokalizovali také některé velmi krásné keře, dva stromy parťáky a dalšího pána, co jezdí lovit vodopády.
Ráno jsme se my veličenstvo vydaly spát až poté, co kohout zakokrhal.

Podejmlíko Půlrohlík