Bernard Black nám rozumí jako nikdo na světě.

Rick Parfitt (12. října 1948 - 24. prosince 2016)

Náš tatínek si již několikátým dnem pouští koncerty Status Quo, hledí na ně zjihlým zrakem a říká: "Slyšíš, když hraje jenom ta jedna kytara, tak je to takové jalové, obyčejné, ale jakmile se přidá ta druhá, jak to získá plnost a drive a živočišnost... Ten Rick je prostě nepostradatelný."
Sbohem, sladký princi.

Pamatuješ si jméno té pláže?

Zihuatanejo.
Často si říkám, že kdybych byla Morgan Freeman já, tak bych si ho možná nepamatovala. Ale to je vedlejší. Šťastné a veselé.

Podejmlíko Půlrohlík

Cítíš to kouzlo Vánoc?

Já tedy nejsem největší příznivec živých stromečků, ale často si říkám, že když už na svá bedra brát tíhu podseknutí toho stromu, že by bylo krásné nechat ho jeden rok úplně bez ozdob, protože je okouzlující sám o sobě.
A také je nejspíš pravděpodobné, že jsme jediní lidé na světě, kteří přišli na parkoviště před obchoďák v červeném kožichu, modrých vlasech a kulhající kyčli, vybrali strom, vzali ho mezi sebe a odešli s ním pěšky do hlubin panelové džungle.

Podejmlíko Půlrohlík

... ať chceme nebo ne... potřebujeme někoho, s kým si můžeme povídat...

Šla jsem temným lesem od babičky domů.
Na kopečku tam stál bílý pejsek, štěkal a vyl.
Štěkala jsem na něj chvíli, vypadal šťastný, že si má s kým povídat.

Podejmlíko Půlrohlík

Co jsem zpozorovala kolem.

Prošli kolem mě dva muži celí v černém.
Jeden měl jedno oko úplně bílé a druhý měl na krku vytetovaný kříž.

Také jsem si poprvé povídala s Medou.

Podejmlíko Půlrohlík

Ukaž srdce.

Ve vězení k vám může přijít vězeň, dát vám facku a říct: "Ukaž srdce."
A znamená to, že vás zkouší, jestli mu ji dáte taky. A když ne, tak jste pampeliška. A pampeliška se sesype, když na ni trochu fouknete.
Asi bude velký rozdíl mezi tím, jak poeticky to zní a jak nepoeticky to doopravdy vypadá.

Podejmlíko Půlrohlík

P. S.: Někdo se na náš blog dostal tak, že si vygooglil spojení "není těžký, je můj bratr". 

Modlím se jak malý dítě.

Moje sestra napsala o svojí sestře (tedy o mně), že o Vladimíru 518 řekla (tedy jsem řekla) následující: "Když je celej takhle barevnej a má přes sebe nápis IDIOT, tak je i docela sexy."
Já jsem ho dřív neměla ráda, protože mi jeho hlas přišel strašně arogantní, nebo spíš nevyzrále používaný, a opravdu jsem uctívala jenom "Jdu dolů".
Poslední dobou mu ale docela přicházím na chuť.
Dost tomu pomáhají některé jeho beaty a to, že nacházím písničky, kde je jeho hlas používaný velice trefně.

Podejmlíko Půlrohlík

Andrea říká, že tohle jsem já v minulém životě.

Já říkám, že i v minulém životě bych si ty vlasy nejspíš ustřihla v tom místě pod zadkem, kde už začínají být zmučené.

Podejmlíko Půlrohlík

Občas si říkám, že už nejsem takový pesimista, jako jsem bývala, a potom si vzpomenu, že i moje krevní skupina je B mínus.

A z jiného soudku: David Jařab je scenáristicky inscenační bůh!
Viděla jsem od něj dva filmy a přesto neochvějně věřím v předchozí tvrzení.
Ať už vezme jakéhokoliv herce, prostředí nebo dějový oblouk, v jeho podání je vše neskonale krásné.

Podejmlíko Půlrohlík

Krása je v očích toho, kdo se dívá.

Mám dvě velmi oblíbené filmové scény, které jsou spojené s hraním na akordeon, a dnes jsem si všimla, že v obou hraje stejný člověk. V kostele je to ten úplně nalevo.

Takže, milý Ježíšku, v příštím životě bych chtěla být člověk, který hraje Dumontovi a Caraxovi ve filmech na akordeon. 

Podejmlíko Půlrohlík

S blížícími se svátky je si třeba připomenout, co je na světě opravdu důležité.

Onehdy se mě při jedné příležitosti ptali, který je můj oblíbený hudební žánr, a já, v růžovém toreadorském bolerku a na krku s přívěškem The Beatles a v uších s náušnicemi The Beatles, jsem bez váhání odpověděla, že metal.
Neptejte se, co může metal udělat pro vás, ptejte se, co můžete udělat pro metal. V růžovém toreadorském bolerku.

Podejmlíko Půlrohlík

William Blake by měl 28. listopadu narozeniny, tak mu zpětně přeji vše nejlepší.

Bylo by mu 259. Ptala jsem se sama sebe, trhal by si vlasy, kdyby ještě žil?
Na Wikipedii má ve své vizitce napsáno "žánr: vizionářství, poezie", což mi přijde přesné. V anglické verzi tedy, v češtině to přeložili jako "mystika, poezie". Taky dobré, ale ne tak dobré, řekla bych.
Jsem celkem rozhodnutá, že nikdy nebudu mít žádné tetování, ale kdybych náhodou někdy nějaké chtít měla, tak to budou tyhle jeho dvě grafiky, každá na jedno stehno.

Podejmlíko Půlrohlík

Moje sestra přesně před rokem odchází od věcí.

Konkrétně od vysoce fotogenické zdi.

Podejmlíko Půlrohlík

Náhodný příspěvek z dvacátého osmého listopadu.

Milý Ježíšku, dnes jsem si uklízela v novém počítači a našla jsem ve svých zásobách složku plnou fotek krokodýlů?
Autorem fotek je náš tatínek a jsou z roku 2014, což se nezdá tak dávno, přesto už jsem na ně úplně zapomněla.

Podejmlíko Půlrohlík

Byly tam dvě děti, ne tři.

Není asi lepšího pocitu, než když v televizi běží Válka světů, na kterou se dívá váš tatínek, celou dobu si říkáte "Nebudu se na to dívat, není to film pro mě.", ale potom vám to nedá a tak trochu se díváte a celou dobu si říkáte "Nebudu nad tím přemýšlet, není to film pro mě.", ale potom vám to nedá a tak trochu nad tím přemýšlíte a celou dobu si říkáte "Ale nebudu o tom psát, není to film pro mě.", ale potom vám to nedá a tak trochu o tom píšete a celou dobu si říkáte "Nebudu to rozebírat dopodrobna, není to film pro mě.", ale potom vám to tak trochu nedá a už si pouštíte vybrané scény několikrát, abyste je dokázali rozebrat a vysvětlit, v čem vám tak vadí.
A druhý den donutíte svoji sestru, aby si váš výtvor přečetla, aby měl alespoň nějaké publikum, a pustíte jí i vybrané pitvané scény a potom jí pustíte scénu z jiného filmu, na kterou v tom rozboru reagujete, jakože je mnohem krásnější a propracovanější, a sestra u té krásné propracované scény říká "Nemusíš to vypínat, mně se to líbí." a jen co zajdete za roh, už slyšíte, že si pouští trailer k tomu krásnému propracovanému filmu a říká: "Co kdybychom se na to podívali."
A potom spolu se sestrou ležíte na podlaze, jíte pečené brambory s majonézou a co je nejlepší, díváte se u toho na ten krásný propracovaný film, kde Brad Pitt vůbec nemrká a každé emocionální gesto je dohráno až do úplného konce.
A tady zhruba končí ten pocit, nad nějž není.

Podejmlíko Půlrohlík

 

 

 

 

 

 

 

 

Pomoc, pomoc, pomo pomo pomoc pomoc. Pómóóóc!