Tady je bouřka, doma je bouřka, všude je bouřka.
Abych se nebála u zombie filmu, pustila jsem si druhé Vetřelce.
Michael Biehn je sice proklatě krásný, ale nebyla to dobrá volba.
Musím si prohlížet rodinná alba a vzpomínat na veselé časy, abych se nebála jít potmě na záchod.
Vysokoškolská kolej v době, kdy už se většina lidí odstěhovala a na chodbách se ozývá jenom bzučení zářivek je velmi inspirativní prostředí.
Inspiruje mě k touze už nikdy nespat v obavě z nočních můr.
Ale existovaly veselé časy, tak snad se k nim zase probojím.
(Přivedlo mě to mimochodem k otázce, co ráda fotím. Dospěla jsem k tomu, že mám dvě zásadní témata: Moji sestru a všechno ostatní.)
Podejmlíko Půlrohlík
P.S.: Někdo našel náš blog tak, že googlil spojení "kam až sahá moje paměť".
Jak si škatulkujeme
A co jsi čekal - tuřín?
(14)
A chladně - skoro lhostejně - mi ukazovala obrazy
(226)
A pak že existují náhody - ať žijí záhady!
(19)
angel voice singing
(4)
Čtenářský koutek
(1)
dodatek
(1)
Heleno - miláčku - podej mi sirky
(10)
Hledat si ve světě jinačí obvazy.
(25)
Jedna paní povídala
(3)
Julie zradila Winstona Smithe
(12)
Kdo si Annu pamatuje
(14)
Konec dětství
(13)
lidé utíkali před vlakem jedoucím z plátna
(17)
Moje sestra odchází od věcí
(34)
Ona není chorá - je jenom obětí vítězství touhy nad rozumem
(162)
ovečky žužlající boty
(77)
Paříž
(21)
Písně které mě zachránily
(2)
Podejmlíko Půlrohlík
(518)
Protestpříspěvek
(12)
Rolničky kam se podíváš
(26)
Řekly jsme slovu jdi a ono odcházelo
(186)
Sbohem sladký princi
(27)
Šilamáma Půlplicpryč
(386)
Šilamáma sukně pestrý
(10)
Těšeníčko jak krtek jablíčko
(30)
To je zvláštní
(23)
Vždycky pláču na svatbách.
(67)
When the Music's Over
(63)
že si nepamatuješ svoji poezii
(97)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat