Hvězdy jsou dnes venku.

Šilamáma mi dala nejkrásnější pozdní dáreček: Nalezla někoho, kdo umí hůř míchat karty a hrát žolíka než já. A jelikož zrovna reziduje v lesích, dovolím si vám jejím jménem popřát v nadcházejícím novém roce úspěchy, které pro vás budou jistým způsobem zásadní.

Podejmlíko Půlrohlík

Danka říká, že jsme nejkrásnější sestry, a Christel říká, že awesome.

I když se kocoviny mojí sestry v poslední době docela zlepšily (ve smyslu, že už nejsou tak děsivé), pořád je během nich vysoce fotogenická.
A její vaječňák pořád chutná po rybách, i když ho nalejeme do kávy.
Ale, jak vidíte, sestra nechce být zachráněna.

Podejmlíko Půlrohlík

Ticho a hlavně nemyslet, jinak z vás nadělám žížaly.

Šilamáma říká, že její vaječňák chutná po rybě.
Podejmlíko má radost z toho, že Jindřich Veselý usiluje o novou formulaci a aplikaci obecného referenčního rámce vší skutečnosti, který by umožňoval smysluplnou integraci a transformaci celku lidské zkušenosti.
Táta zvolal: "Když ty mi čteš knížku, tak já si přišiju tvůj knoflík."

Přejeme Vám, ať se z vás stanou žížaly.

Podejmlíko Půlrohlík & Šilamáma Půlplicpryč

Chlebíčkový nebíčko

Ve chvílích jako je tato (hlad a na jídlo mám jen rýži a pórek) si ráda připomínám světlejší momenty své existence. Jedna z nich nastala například když jsem si nedávno šla koupit chlebíčky. Nemohla jsem se rozhodnout, který si koupit (typické dilema šunkový X sýrový) a tak jsem si koupila od každýho jeden. Při umístění na stůl mě pobavilo, že to vypadá, jak kdyby mi je zpěvák z obalu Sparku chtěl vzít.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. S láskou na ně vzpomínám.

Můj Bůh je neznaboh a na scestí mě zaved

Takovej ten den, kdy se vzbudíte a je to špatně.
Hlava bolí, peřinu vám vzal(a).

Ale teď je hezky. Máme tu svíčky, máme v bříšku smažáček (z vlastní zahrádky).
Podejmlíčina promoce byla fajn, škola i kavárna taky.

Velmi velmi se těším na pár věcí. Zítra v našem oblíbeným vegetariánským bistru květáková polívka, špenátové lasagne (celá rodina approves) a lívanečky s ovocem. A večer Zrní a Zouváci, prostě to bude  príma a jestli ne, život nemá smysl.

(fotky jsou starší kocovinka, ale vypadám zpravidla vždy skoro stejně)

Šilamáma Půlplicpryč

A taky jsou mezi námi ti, co žerou sami sebe.

Napsala jsem to tiskacím písmem na zeď ve věži.
Režisér napsal "MORIEN FOR EVER".
Michal nakreslil sprosťárnu a řekl mi, že mám pěkného ptáka.
Fraňo měl drdol a jak všichni víme, není nic lepšího než chlap s drdolem.
Udělala jsem trochu faux pas, když jsem utekla před Lukášem.
Pan Jarchovský řekl, že musím být Rákosníčkova ryba, protože Rákosníček se o ryby dobře staral.
A pan Dufek také vlastně zvolal "ryba!", když mě poprvé spatřil.
Strejcovský mi sahal na rameno a říkal, že jsem normální holka a nemusím se ostýchat před jejich komunitou.
Jan mi vykládal o nigerijském velvyslanectví a za jeho zády za velkým oknem létala mračna vloček po větru.
Radek mi v koupelně říkal, že bylo moc krásné, jak jsem přišla na katedru, vlál kolem mne dlouhý plášť a pod ním se třpytily stříbrné šaty, opravdový mysteriozní efekt.
Když už jsem byla dost unavená, tak jsem slyšela "já jdu najít klíčníka" a zdálo se mi to jako pěkná poslední věta, tak jsem se otočila a utekla bez dalšího slova.
Po čtvrté hodině mi od Adama přišla zpráva ve znění "čubko".

Musím říct, že to byl první školní večírek, který jsem si opravdu užila. A nejspíš to i souvisí s tím, že tentokrát nemám žádnou vlastní obrazovou dokumentaci. Použiji tedy fotografii inzerátu o nalezených klíčích a představu sebe a Michaila B. v objetí. (Protože ta představa se hodí ze dvou důvodů.)

Podejmlíko Půlrohlík

Kostky ledu, kostky ledu, ťukají v mé sklínce jedu

Hrozně jsem chtěla něco napsat, jenže mě bolí koleno, nemohla jsem sehnat lístky na MIDI LIDI a zjistila jsem, že ty videa ze včera jsou jen fotky, takže nemám Viktora jak zpívá "miláčku" a je mi z toho smutno.

Podejmlíko a Skupina Hm byli v Brně. Jo a v Air Café (na zelňáku) mají prima obsluhu, koktejly a záchody.

Šilamáma Půlplicpryč