- Na druhé straně kopců
- Člověk by měl dávat
To takhle kamarád pocházející z mého rodného města napsal na fejsbůku, že se posunula projekce filmu, na který jsem chtěla a prostě dneska to je v kině, tak kdo půjde. Tak jsem se zaradovala, že třeba bude gentleman a zaplatí lístek, nebo aspoň nebudu muset jít sama a napsala jsem mu, že bych teda šla. On odepsal, že se mnou teda počítá. O půl osmé měla projekce začít, tak jsem v celou deset vyrazila a píšu mu, že do čtvrt to nestihnu, ale že to stihnu. No ve dvacet jsem u kina a tam tma, tak mu volám, jestli si je jistej, že ten film je fakt přesunutej na dneska a on že teda si jistej je a ptá se u kterýho kina jsem. Tak říkám, že jsem normálně v T****** před P*****, načež se začal smát a vylezlo z něj, že je v Brně. Tak jsme se chvilku posmáli, on mi řekl, že dá vědět jakej film je a já šla domů a uvažovala o tom, co se to se mnou děje. Happy end proběhl druhý den, kdy jsem na film šla normálně k nám do kina a moc se mi líbil. A byl tak pozitivní, že mě ani tak neštvalo, že jsem na něj šla sama.
Šilamáma Půlplicpryč
P.S. Fotku tohohle outfitu zepředu sem radši nedávám, protože jsem zrovna měla nějakou slabší chvilku, díky které vypadám na všech fotkách jak malomyslná sestřenice mého zpravidla prudce krásného já.
