Jak si škatulkujeme
A co jsi čekal - tuřín?
(14)
A chladně - skoro lhostejně - mi ukazovala obrazy
(226)
A pak že existují náhody - ať žijí záhady!
(19)
angel voice singing
(4)
Čtenářský koutek
(1)
dodatek
(1)
Heleno - miláčku - podej mi sirky
(10)
Hledat si ve světě jinačí obvazy.
(25)
Jedna paní povídala
(3)
Julie zradila Winstona Smithe
(12)
Kdo si Annu pamatuje
(14)
Konec dětství
(13)
lidé utíkali před vlakem jedoucím z plátna
(17)
Moje sestra odchází od věcí
(34)
Ona není chorá - je jenom obětí vítězství touhy nad rozumem
(162)
ovečky žužlající boty
(77)
Paříž
(21)
Písně které mě zachránily
(2)
Podejmlíko Půlrohlík
(518)
Protestpříspěvek
(12)
Rolničky kam se podíváš
(26)
Řekly jsme slovu jdi a ono odcházelo
(186)
Sbohem sladký princi
(27)
Šilamáma Půlplicpryč
(386)
Šilamáma sukně pestrý
(10)
Těšeníčko jak krtek jablíčko
(30)
To je zvláštní
(23)
Vždycky pláču na svatbách.
(67)
When the Music's Over
(63)
že si nepamatuješ svoji poezii
(97)
úterý 10. dubna 2012
Dnes jsem přetrhla růženec po prababičce
Ale kameník se schizofrenií říkal, že apokalypsa propukla už čtvrtého dubna. Říkala jeho a moje známá, když jsme dnes byly na ostrově. Potom jsme navštívily přednášku o chaosu a tam jsme se dozvěděly, že za minulého režimu stačilo napsat na podstavec sochy na Václavském náměstí "Bůh je zde", aby vás autority označily za těžce schizoidního jedince a pokusily se vás z toho vyléčit hyperglykemickými šoky.
Je vaše kniha psaná chaosem?
Já v tom vidím znamení.
Podejmlíko Půlrohlík
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat