V úterý jsem byla sportovat. Hrát florball. Dvě hodiny. Připadala jsem si jak parní lokomotiva.
Zítra pojedu po čtrnácti dnech domů a v sobotu budeme slavit s dětmi. Těším se jak malá!
Zítra mám ráno ale ještě školu a z té hned pojedu na vlak. Takže si chci udělat tousty na jídlo, jenomže v naší kuchyni sedí moje spolubydlící, kterou nenávidím s nějakou holkou a já nevím, co mám dělat. Achjo.
Toto je úryvek z knihy
Denní dům, noční dům od Olgy Tokarczukové:
zapomenutosti
Šla jsem za Martou a kosila jsem její kopřivy ze stezky do příkopu. Přešlapovala za mnou a se založenýma rukama říkala, že Bůh zapomněl stvořit hodně zvířat.
"Například brodníka," řekla jsem."Byl by tvrdý jako želva, ale měl by dlouhé nohy a drsné tupé zuby. Chodil by po příkopech a žral všechnu špínu, bláto, mrtvé větve, i odpadky, které voda přináší z vesnice."
A tak jsme začaly vzpomínat na zvířata, která Bůh, z nějakého důvodu, zapomněl stvořit. Zapomněl na tolik ptáků, tolik zvířat, která žijí v zemi. Nakonec Marta řekla, že nejvíc jí chybí to velké, nehybné zvíře, které v noci sedí na rozcestí. Neřekla, jak se jmenuje.
Je to skvělá knížka.
Toto jsou šaty a sukně, které jsem ušila. Můžete si je
koupit tu.
Šilamáma Půlplicpryč