Umíme si to udělat hezký

O víkendu byla Žižkovská noc.

Objímání na nádraží - oběd v Esce (pečený brambory v popelu v jakýsi omáčce se sušeným žloutekm) - U vystřelenýho oka (pivo a kroužkování v programu) - 20 000 židů pod mořem (improvizační divadlo, dobrý) - Alžbětka Stančáková (byla chudák nervózní) - jedna písnička v zahuleným sklepě - Cermarque (chtěly jsme ho obejmout, ale nakonec to jen Katka udělala) - Houpací koně (sice jsme si je spletli s Please the trees, ale nevadilo to) - kebab a spát.

Ráno - míchaný vajíčka se slaninou a salátem (3,75 vajíčka na osobu) - Vítkov a víno (takovýto bublinkový, myslím, že prosecco) - U vystřelenýho oka (sekaná s bramborovým salátem) - divadlo o dvou mrtvých týpcích (jeden z nich měl triko Legalize heroin) - crocq'n'roll (Marie si dala krokety, my kafe) - Please the trees (tentokrát už jsme fakt chtěly na ně) - Pracovna tam - Krchovský(lásku už nikdy víc) - Těsnohlídek (hlavně zachraň sebe) - Děti mezi reprákama (dokonalý zakončení depresivního trojboje) - Yesburger (byli jsme poslední, koho ještě nevyhodili) a spát.

Ráno - všichni spí, jen já jdu nakoupit - vejce Benedikt  (doufám, že se jednou vdám) - Tomáš už musí pryč - Laďa jde na hostel - kapučíno a víno ve Forbiden spot (samy holky, kecáme, je to krásný) - objímání na nádraží.

Pak už nebyla Žižkovská noc.

Šilamáma Půlplicpryč

Chuck Berry (18. října 1926 - 18. března 2017)

Ach ne, ach ne, ach ne, ale ještě zatím máme Little Richarda.
Vřele doporučuji koncertní dokument Chuck Berry Hail! Hail! Rock 'n' Roll, je tam všechno a je skvostný.
Sbohem, sladký princi.

Kdo jinému jámu jámu, sám do ní Brno

Moje sestra byla se mnou týden v Brně.
Zažily jsme spolu spoustu dobrodružství.
Měly jsme jednou horkou čokoládu z automatu a jednou horkou čokoládu z kavárny a jednou měla moje sestra horkou čokoládu z jiné kavárny, ale já si dala kofolu a panini, tak jsem si čokoládu už nedovolila.
Když se na vás milý vykašle s vědeckým centrem, nesmutněte. Udělejte si ho se sestrou, děvkama a koksem místo něho. Hrály jsme si tam až do zavíračky a nebyly jsme tak úplně klidné jako trpaslíci. Byli jsme spíš jako umpa-lumpové když objeví kakaový bob. A zavřeli jsme se do točící místnosti, zkoušeli se po ní pohybovat a házet míčem. Bylo to velmi zábavné.
Vzala jsem ji na moji oblíbenou vyhlídku a uvědomila si, že si vlastně nevím, jak jsou rozloženy brněnské části, takže jsme se dívaly na brněnské části, o kterých jsem si nebyla jistá, které brněnské části to jsou, baštily obložené housky, které jsem přibalila a hádaly na jaké brněnské části se to tak můžeme dívat.
Koupila jsem si potom vřes, který se na mém okně pěkně vyjímá a dostala svázanou malou kytičku od slečny, která dost možná chodí s jedním mým kamarádem, ale ten se za čtrnáct dní stejně stěhuje zpátky do hor, tak je to jedno.
Zjistily jsme, že nakrásno můžete být doktor se spoustou různých písmenek okolo jména, který umí sestrojit robotickou ruku a takové jiné magické věci, ale stejně působíte psychopaticky, když dvě holky v šatech nutíte, aby vytahovaly koberce zpod stánků se slovy, že tak hezký velký koberec je tam přece škoda nechat.
Byl to velmi dobrodružný týden.Vlastně to byl i velmi poklidný týden. Jeden večer jsme si v čtyřech lidech objednali čtyři pizzy (a že to nebyly malé pizzy, ne, byly to velké pizzy) a čtyři cupcaky (cupcake není muffin!) a snědli je a dívali se na toho na Dobrodružství kriminalistiky. Já se jediná podělila o pizzu a cupcake. Se svým milým. Ale řeknu Vám, chtělo to velké duševní přemlouvání.

Doufám, že chápete co tím chci říct. Moje sestra a moji kamarádi jsou prima. Můj milý, i když nakonec nemohl do toho vědeckého centra, je taky prima. Když děláte věci, které máte rádi a s lidmi, které máte rádi, je to prima. I když děláte věci, které nemáte zas tak rádi, ale s lidmi, které máte rádi, pořád je to celkem dost prima. Jo a v tom, kde jsou v Brně jaké městské části tak trochu plavu.

Šilamáma Půlplicpryč

Ptáci řvou, šeříky smrdí.

Tak jsem si myslela, že brečím dojetím, jak venku krásně svítí slunce, ale nyní se zdá, že to je první alergický záchvat sezóny.
A doplňme to nějakými vintage fotkami z návštěvy babičky.

Podejmlíko Půlrohlík

Hodně teď vyšívám křížkovým stehem.

Hodně, hodně, až si Kristina myslela, že jsem si ku poctě nechala vytetovat křížek na krk.

Podejmlíko Půlrohlík

Moje sestra už měsíc neměla kocovinu a myslím, že se po ní kocovinám stýská.

Posuďte sami.

Podejmlíko Půlrohlík

Další stručný příspěvek, tentokráte o tom, jak jsou tři písničky z repertoáru The Rolling Stones úplně stejné.

Posuďte sami.
Mně se to tak motá dohromady, že si vždy při poslechu libovolné z nich zpívám texty těch ostatních.
A přesto můžu říct, že mám jednu z nich oblíbenou, a to totiž Please Go Home. Tu si jako jedinou napsali sami, ovšem až poté, co na předchozích albech nahráli ty druhé dvě.
Monu napsal Bo Didley a Not Fade Away napsal Buddy Holly pod vlivem Bo Didleyho. Země se točí pořád dokola dokola.

Podejmlíko Půlrohlík

Velmi stručný večerní příspěvek.

Vraťme se prosím nyní v myšlenkách ke dni, kdy mi sestra z výletu jako dárek přinesla pytlíček cukru a obal na párátko, který byl zároveň neporušený a páratkaprostý.

Podejmlíko Půlrohlík

Šílená princezna spí, snad ji ticho probudí.

Našla jsem mezi fotkami složku s názvem "Dialog s vesmírem".
A ano, myslím si, že její obsah dostál svému názvu.

Podejmlíko Půlrohlík