Hudba dohrála, oni tam najednou stojí v objetí… jé, co teď?

Pojďme se na chvíli bavit o mých sluchátkách, ano?
Jsem tak ráda, že mám svoje sluchátka.
Celý život jsem používala malé černé pecky do uší, protože jsem si myslela, že na taková ta lepší sluchátka mám moc velkou hlavu a mnoho excentrických účesů. Jenomže potom jsem spatřila na jistém eshopu sluchátka se stormtroopeřími helmami a bylo rozhodnuto, že moje velká hlava bude muset ustoupit mým velkým snům. Od té doby už se moje sbírka stačila rozšířit o další modely a také od té doby miluji basisty ještě víc, než kdy předtím.
Poprvé jsem si to uvědomila, když jsem si při zkušebním poslechu v nových sluchátkách všimla, jak válí Severin v Happy House, ale platí to vždy a všude.
Jsem tak ráda, že mám svoje sluchátka.

Podejmlíko Půlrohlík

 

Ty jsi jediná, s kterou něco mám

Jsem teď šťastná. Fakticky. Z většího množství důvodů. Jeden se naskytl včera večer. Sedělo nás pět na zahrádce našeho nejvíc ♥ podniku a hráli jsme prší, dali si k tomu dvě piva a pak šli domů. Bylo to krásný.
Doplňuji toto fotografiemi z Litvy, kde jsme jednu noc spali u místních. Neměla jsem s sebou manželstvo a podle paní domácí pár, který není manželstvo, nemůže sdílet jeden pokoj, tak spal průvodce na gauči v obýváku a já měla pokoj sama pro sebe. Byl velmi estetický.

Šilamáma Půlplicpryč

I byla Kutná hora veliká, bílýmrusákem a básněmi přetékající

Sice pozdě, ale přece. Důvodů k lásce bylo letos v Kutné hoře opět přehršel (Přehršle je stará česká jednotka objemu, jež byla používána zejména pro různé sypké látky, např. pro obilí, pohanku, mák či luštěniny apod. Jednalo se o takové množství látky, které se vešlo mezi dvě spojené lidské dlaně, tedy tolik, kolik bylo možno nabrat do jedné hrsti. V české hovorové mluvě toto slovo může nabývat tvaru přehršel, přesmyčky původního slova.) Ze zamilovaných momentů vybíráme nejdůležitější.

• Roztomilý číšník v hospodě, kam jsme šly na páteční večeři a saláty, které jsme si daly k páteční večeři.
• Midilidi při úvodním pásmu z básní soutěžících. A vůbec. Celé pásmo a jeho přednášející, a z toho bych vypíchla ještě Kryštofovu opileckou naštvanost. 
• Procházku s Procházkou po noční katedrále sv. Barborky. Navíc je pan Procházka dětský kardiolog se vzhledem i vyjadřováním kouzelného dědečka a takoví lidé jsou prostě potřeba.
• Aspoň kousek autorského čtení Beneho. Jeho hlas. Jeho básně. Jeho všechno.
• Volská voka, mini párečky, rajčátka, okurku, smetanový jogurt a džus k snídani.
• Diskuze o poezii, Jakubova apokalyptická báseň.
• Matějův steakhouse, losos či burger k obědu a bílý rusák po něm.
• Za moji maličkost jízda na bobové dráze, za Podejmlíčinu maličkost Kofola za třicet korun tamtéž.
• Spánek na trávníku u kostela, u kterého je dětské hřiště. (Doslovná citace Podejmlíka: ,,Nepůjdeme si lehnout spíš támhle na druhou stranu? Tam je tráva zelenější." Konec citace.) 
• Fakt, který jsme se dozvěděly předchozí večer, a totiž ten, že kostel, u kterého je dětské hřiště, se jmenuje Kostel Panny Marie Na Náměti, protože byl vystavěn za peníze za stříbro, které bylo na konci dne obchodování smeteno ze stolů obchodníků.
• Pankáč Martin, který píše nebývale něžnou, velmi emotivní a imaginativní poezii.
• Alžbětka, díky které jeden účastník autorského čtení pochopil, proč holkám z básníků padají kalhotky. Jemu údajně spadly trenky. .
• Bohdan, který byl skvělý jako obvykle, ale nerozvášnil se do svého maxima, což mu nemůžeme vyčítat.
• Dominik s kytarou, který vzbuzoval tesknou melancholii.
• Další snídaně, tentokrát nebyly volské voči, ale míchaná vajíčka, ale to jim nemůžeme vyčítat.
• Tři hodiny ve vlacích. Jeden z nich byl dvoupatrový, my byly v horním patře a měly jej samy pro sebe, a proto jsme mohly nahlas rozebírat všechno a pouštět si k tomu hudbu.
• Waltari, kteří letos byli soundtrackem pro náš víkend.
• Pizza po návratu do Třebíče.

Šilamáma Půlplicpryč

 

 

 

Moje sestra odchází od věcí.

Konkrétně od výkladní skříně s figurínami.

Podejmlíko Půlrohlík

Kdo si ještě pamatuje Český Yacht Club?

Já ano.
A Jan Heres si ho rovněž pamatuje.
Takové skvělé jméno. Zařadila bych ho někam mezi Jana Šerých, Taťánu Rubášovou a Miladu Mašinovou, která už se tak ale nejmenuje.
Viděla jsem totiž Jana Herese jednou ve zprávách a říkala jsem si: "To je super jméno! A ještě maluje Český Yacht Club."

Podejmlíko Půlrohlík