Nespěte, ještě hodinu bděte se mnou.

Nevydrželi bdít ani hodinu.
Vím, vím, Písma se naplnila.
Otče!

Ta Kateřina mě zabije.

Podejmlíko Půlrohlík

Všichni tady chcípneme.

V těchto třicetistupňových hicech, se mi hrozně stýská po chladu zatepleného paneláku a polední u šicího stroje.

Na výplatu čekám jak na smilování boží, na týden mám dvě eura a dvacet pět centů. A jeden lístek na metro.

Navzdory chybnému odhadu v některém z minulých příspěvků, jsem již za polovinou mého pobytu.

Čeká mě mezinárodní souboj v nepříliš seriózní disciplíně, mládeží velmi oblíbené. (není to čůrání do dálky)

Fotky jsou z jednoho krásného podvečera u Seiny, kde jsem zjistila, že když jste pravý Francouz(ka), tak neříkáte "merci" ale "cimer albert". Je to kůl, protože se to rýmuje.

Šilamáma Půlplicpryč

Nechat se opříst pavučinou.

Stejně jako si malé dítě vystačí hrát s látkovým kapesníkem, lze si i v případě oblečení vystačit s málem. A fantazií. Stejně jako malé dítě může v kapesníku vidět princeznu, ježibabu i mámu s tátou, lze i s jedněmi pitomými úpletovými šaty kouzlit.

Před třemi dny jsem si koupila úžasné fuchsiové úpletové šaty (velikost S - na ego jako balzám na duši), cena 12 euro, v přepočtu tedy asi 300 Kč. To není zas tak moc. Samy o sobě jsou šaty pěkné a zajímavá je na nich barva a volán okolo výstřihu.

 

 Pomocí bot, kabelky, šátku, stuhy a korálků je vyzdvihneme o úroveň výš. Polohu šátku a stuhy měníme dle povětrnostních podmínek a nálady. 

Cena : šaty 300 kč, šátek 200 kč, stuha 6 kč, korálky na krk 40 kč, korálky na ruku 30 kč, boty 200 kč, kabelka od tetičky - k nezaplacení.

Jak si obléci šaty zase o trochu jinak? Jednoduše, oblečeme je jako top. 

Cena: šaty 300 kč, boty 200 kč, sukně puntíková modrá 60 kč (sekáč), sukně růžová puntíková 120 kč (sama jsem šila), pásek byl u nějakých šatů, korálky na krk - 30 kč.

Anebo je oblečeme jako sukni. Tričko se dá zase trochu pravit uvázáním barevně ladící stuhy.

Cena: šaty 300 kč, tričko 100 kč, stuha 6 kč, boty 200 kč, kabelka po tetičce.

 

Anebo si něco vezmeme přes šaty, když je trošku zataženo. A užijeme i pitomý suvenýr od Eiffelovky (ano, ten baret).

Cena: šaty 300 kč, kabelka a boty - stejně jak předtím, kabelka puntíková (sama jsem šila) 80 kč, svetýrek šedý půjčen od kamarádky, baret 120 kč, černý kabátek 35 kč (sekáč).

Veliké ponaučení na závěr? Stačí pár doplňků a jeden aspoň trochu univerzální kus oblečení a dají se s tím dělat zázraky. A to jsem nezačala měnit boty a přidávat punčocháčky či legíny či barevné ponožky. A taky se vyplatí umět si nějaké ty doplňky vyrobit a mít čuch na slevy a sekáče či bazary (záleží na nátuře). Pak už je to všechno za pár korun. 

 Šilamáma Půlplicpryč

Kašlu ti na to a taky to chápu. Musim se vzpamatovat.

Ach. Ještě čtrnáct dní a budu v polovině mého pobytu v Paříži.

Nevím jestli je to úžeh, protože jsem celé dnešní odpoledne a podvečer strávila na přímém slunci, ale chytá mě melancholie. Melancholie při které poslouchám Vypsanou fixu, žeru čokoládu a mít tu flašku vína no, tak už ji tu nemám.

Stesk po přátelích a bramborových knedlících s uzeným a kyselým zelím vyusťuje v nakupování oblečení, takže mám aspoň pocit, že když už jsem osamnělá, jsem aspoň krásná.

Každopádně ty nové fuchsiové šaty mi vynesly hned šest lichotek na ulici, takže jedna pochvala mě stála dvě eura. A to se vyplatí!
 
Všechny fotky vyfoceny mojí maličkostí na Montmartru. V odrazu skla můžete vidět mě v inkriminovaných fuchsiových šatech s novým žlutým šátkem.

Šilamáma Půlplicpryč

 

Tak to mám rád, když ty jsi nahoře a já pod tebou.

Kapitola dvanáctá, ve které se Podejmlíko s okamžitou platností rozhodla psát pouze erotické filmy o bohu pod vlivem hudby skupiny Traband, která je prostě nejlepčejší na světě.

Podejmlíko Půlrohlík

Autorem fotografie je bubeník skupiny Traband Václav a byla zveřejněna na jejich skupinovém Facebooku.

My na ně máme makat? Na srny?!

Opět jeden vzpomínkový příspěveček, tentokráte jak jsme v březnu se sestrou jely do Brna na promítání dokumentu Film jako Brno (profil na Čsfd.cz), který natočili mojí úžasní spolužáci o blokádě neonacistického pochodu na prvního máje 2011. Když měl film premiéru v Brně, tak jsme se potom poprali v hospodě, ale i sám film je velmi vzrušující a rozhodně stojí za vidění.
Sestra (jak vidíte na fotografiích) svůj intelektuální vzhled doplnila četbou Nového prostoru a pózováním s nahými mužskými zadky. Později jsme díky mé technokratické retardovanosti čekaly přes hodinu na hlaváku na náš vlak a zatímco já jsem pobíhala po nádraží ve svých nových Funky shoes a telefonovala s bratry, sestra pokojně seděla na lavičce, háčkovala a vykřikovala: "My na ně máme makat? Na srny?!" A proč, to je dlouhá historie.

Podejmlíko Půlrohlík

Fotoska ze segmentu Policisté z Filmu jako Brno.

Chci šlápnout nekonečnu na ocas, aby vyjeklo jak pes, co ho krmíš tak, že si ještě po obědě líže rány.

Kdo se jednou zbláznil už nikdy nebude normální.

Chtěla jsem napsat dlouhý, zábavný článek plný zajímavých a důležitých tipů o Paříži, ale zjišťuji, že něčeho takového asi nejsem schopna.

Takže jen takhle. Tráva je tu nelegální v jakémkoliv množství u sebe, či požívání. Víno za 3 eura jde vypít naprosto s klidem, ale teď jsem si koupila za 6 euro a mňamka.

Letní slevy jsou sice super na na kupování, ale jsou tu dva týdny a už mě štve, jak si nejde v ochodě nic koupit v mý velikosti, jak je všechno rozebraný.

Naštěstí mi "Bůh Bot" seslal jedny červené s puntíčky (moje regulérní úchylka) a tak jsem celkem spokojená.

Jestli se chcete zbláznit v českém stylu doporučuji pravidelný poslech WWW - to tak na schizofrenii. Pokud chcete radši trpět depresemi z francouzské hudby, na mě funguje v tomhle směru výborně kapela Louise Attaque - bohužel už nefungují, takže pro mě možná líp, abych se po nějakým jejich koncertu nezvencla.

Šilamáma Půlplicpryč

Mix fotek (odshora zleva dolů): Street art - ufo, obličej. Pére La Chaise - znechucení. La Défense - strom. La Défense - jezírko.  Šatičky z Paříže. Botičky z Paříže. Street art - temná strana, obličej. Street art - kočička.

 

Teď, když jel za klavírem jako za rakví, pořád ještě viděl, jak po tvářích té hubené ženy stékají velké průsvitné slzy.

Občas se dívám na svoje fotky a říkám si: "Ach, takové vlasy bych chtěla."
Tyhle šaty jsou pěkně nebezpečné, kamkoliv si v nich vyjdu, tak je tam má i někdo další. Ale jenom já mám přes ně vínový pásek po mamince.
Ten široký usmívající se obličej by se měl jmenovat Kateřina Chrchlavá.

Podejmlíko Půlrohlík

Paříž dělá z lidí E!E

Tímto příspěvkem se já (jako Šilamáma) hlásím prvně z města lásky, kultury, poezie, umění, ejfelofky, turistů, černochů, aut, parků, vodních bitev, hotelů, zeleně, asfaltu, sakrkéru, sejny, podpatků, strýtártu, metra, puntíků (!!!!), skla, žabožroutů a hnusnýho piva.

Ano, je to tak jsem v Paříži. (ostatně, nadpis byla taková nápověda)


Jsem zde už téměř tři týdny. Není to tu až tak zlý. Pracuju v hotelu, který není úplně v centru, ale z okna vidím Eiffelovku. Ta je ale vidět snad z každýho okna tady (stačí se obvykle trochu vyklonit).

To by byl úvod. Postupně sem budu přidávat tipy kam v Paříži, co ne, co ano, co za to stojí a co už méně. Něco o nakupování oblečení, něco o nakupování divných věcí a něco o nakupování věcí pro kreativní tvoření, pokud patříte k bláznům, co bez jehly, nitě, nějakých stužek, flitrů, knoflíků a puntíkatých látek paty z domu nevytáhnou. Jako třeba já.

Šilamáma Půlplicpryč

(Fotky jsou ještě z doby před mým odjezdem, takto jsem trénovala u nás, abych byla v Paříži úžasná, dokonalá a nepřehlédnutelná.)