Představ si to

A přesně takhle jsem se rozplakala na přednášce o pojišťovnictví.

Šilamáma Půlplicpryč

Crazy plant lady is the new black.

Není nic nad to vézt tři lopatkovce v růžových keramických květináčích šedesát kilometrů vlakem jenom proto, že jsem je našla až ve třetím obchodě, kam jsem se je vydala hledat.
Zítra povezu fíkus a dvě orchideje, jednu malou a druhou velkou, ale obě cool jako bič.
Yo ho, yo ho, a pirate's life for me.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Ibišek je stejně vysoký jako já a je to radost.

Edith Piaf said it better.

Tak jsem po sto padesáti letech zavítala za stránky britského Vogue a musím říct, že už se těším na příští zimu.

Podejmlíko Půlrohlík

Gucci Autumn/Winter 2018 Ready-To-Wear

Můžete nám vysvětlit, proč rozbíjíte střechu?

Dnes je to 157 dní, co jsem na blog napsala smysluplný příspěvek. Nu, ke 158 dnům to nedotáhnu. Už jen proto, že 157 je prvočíslo a to určitě něco znamená. Ráda bych zmínila několik hezkých věcí, které se mi za ten bezmála půlrok staly.

Absolvovala jsem hned dva prohlídkové okruhy na zámku Hrubý Rohozec. Dohromady to byly skoro tři hodiny prohlídky. Bylo to poučné a zábavné.

V září jsem začala chodit na hodiny baletu. Ano. Já. Už jsem přihlášená na pokračující kurz. Mám piškoty, umím takovéty pohyby rukama a vím, kdy se mám dívat do dlaně a kdy na hřbet. Akorát teda cvičím v pruhovaných legínách a tričku The Beatles (teda dnes jsem měla tričko Hentai Corporation, ale pointa je myslím jasná. Moc mě to baví.

K narozeninám jsem od něj měla dostat lístky na Marilyna Mansona, ale bohužel to neklaplo, protože ten den jsme už měli jiné plány. A totiž koncert Annihilator, Death Angel a Testament, na který jsem mu koupila lístky já. Nakonec jsem dostala skvělou krabičku na salát (bez ironie ji miluju).

Jsem klidná. A šťastná. Za týden se on stěhuje ke mě, následně se k nám přidá Podejmlíko a o měsíc později i Jonášek. Těším se. Budeme mít i obývák s televizí a květinami a kobercem a gaučem a myslím, že to prostě bude pěkné. Jsme dospělí.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Jako fotodokumentaci přikládám snímky z prosincové návštěvy krajské výstavy králíků, holubů, drůbeže, okrasného a exotického ptactva Moravia 2017. Pak, že život není krásný.

Chcete vidět něco strašidelného?

Mám tady dvě série děsivých obrázků. Jeden děsivější než druhý.

Strašidelný vývoj č. 1:

 

 

 

Strašidelný vývoj č. 2: 

A já teď nemůžu jít spát, protože se příliš bojím
Dobrou noc.

Podejmlíko Půlrohlík

Literární okénko

Toto je krátký úryvek z knihy "Ostrov tučňáků" napsané Anatolem Francem a vydané v roce 1908. Zastihuje tučňáckého pacifistického profesora Blabuňku na poznávací cestě po největší světové demokracii, Nové Atlantidě:

„Vida“, myslel si doktor, „to je národ, který má plné ruce práce s průmyslem a obchodem a nemá ani pomyšlení na válku. Od této chvíle jsem přesvědčen, že Noví Atlantové dělají mírovou politiku, neboť všichni národohospodáři se shodují v tom, že pro rozvoj průmyslu a obchodu je nutný vnější a vnitřní mír.“
Procházka Gigantopolidou ho v tomto názoru ještě víc upevnila. Všude lidé pospíchali tak, že poráželi vše, co se jim připletlo do cesty. Blabuňka byl několikrát povalen a konečně přišel na to, jak si má počínat: po hodinovém běhu povalil už prvního Atlanta.
Přišel na velké náměstí a spatřil mohutný palác vystavěný v klasickém slohu. Jeho korintské sloupy se tyčily sedmdesát metrů vysoko od paty až k hlavicím, zdobeným akantovým listím.
Když tu tak chvilku stál s hlavou zvrácenou dozadu a divil se, přistoupil k němu jakýsi muž skromného vzhledu a oslovil ho tučňácky:
„Podle obleku poznávám, že jste z Tučňácka. Znám váš jazyk, jsem přísežný tlumočník. Tento palác je sněmovna, právě tu rokují poslanci států. Chcete se zúčastnit schůze?“
Tlumočník ho zavedl na tribunu a doktor pohroužil svůj zrak do množství zákonodárců, kteří si hověli v rákosových lenoškách a nohy měli na stolcích před sebou.
Předseda vstal a spíš mručel než vyslovoval. Nikdo nedával pozor a tlumočník překládal doktorovi:
„Válka za otevření mongolských trhů je skončena k spokojenosti Států. Navrhuji proto, aby byly finanční komisi poslány účty…
Není námitek?
Návrh je přijat.
Válka za zjednání trhů na Třetím Zélandě je skončena k spokojenosti Států. Navrhuji, aby byly finanční komisi poslány účty…
Není námitek?
Návrh je přijat.“
„Rozuměl jsem dobře?“ zeptal se profesor Blabuňka. „Vy, tak průmyslový národ, jste se pustili do tolika válek?“
„Ovšem,“ odpověděl tlumočník, „jsou to války průmyslové. Národy, které nemají ani obchod, ani průmysl, nejsou nuceny válčit. Avšak obchodující národ musí vést dobyvačnou politiku. S naší výrobní aktivitou nutně také roste počet našich válek. Jakmile některý náš průmysl nemá odbyt pro své výrobky, je třeba, aby mu válka otevřela nová odbytiště. Letos jsme už měli válku uhelnou, válku měděnou a válku bavlněnou. Na třetím Zélandě jsme zase pobili dvě třetiny obyvatelstva, jenom abychom zbytek donutili kupovat naše deštníky a šle.“
V tom okamžiku vystoupil na tribunu tučný muž, který až dosud seděl v shromáždění. Pravil:
„Žádám, aby byla vypovězena válka Smaragdové republice, neboť její vláda drze upírá našim vepřům převahu, kterou dobyli svými šunkami a jitrnicemi na všech trzích.“
„Čím je tento zákonodárce?“ zeptal se doktor Blabuňka.
„Obchodník prasaty.“
„Není námitek?“ pravil president. „Dávám o návrhu hlasovat.“
Válka proti Smaragdové republice byla odhlasována. Zdvižených rukou byla velmi značná většina.
„Jak jste mohli,“ řekl Blabuňka tlumočníkovi, „odhlasovat válku s takovou tichostí a lhostejností?“
„Ach, to je bezvýznamná válka, bude stát sotva osm milionů dolarů.“
„A lidí…“
„Lidé jsou už do těchto osmi milionů započteni.“
Tu se doktor Blabuňka chytil za hlavu a trpce uvažoval: „Poněvadž bohatství a civilisace obsahují stejně tolik válečných příčin jako chudoba a barbarství, poněvadž šílenství a zlobu lidí nelze vyléčit, zbývá jenom jeden dobrý skutek. Mudrc nahromadí dostatečné množství dynamitu, aby mohl vyhodit tuto planetu do povětří. Až její kusy poletí prostorem, dojde ve vesmíru k nepozorovatelnému zlepšení a dostane se i zadostiučinění světovému svědomí. Jenže to vůbec neexistuje.“

Podejmlíko Půlrohlík

Tomu, kdo klepe na dveře, bude otevřeno

Když vám život dá tři hodiny na místě, které se jmenuje Rajská pláž, je důležité hlavně neklesat na duchu a správnou náladu podpořit bílým Rusem a vhodnou četbou.

Šilamáma Půlplicpryč