Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.

Jedním ze smutných faktů mého psaveckého talentu je, že když píšu, tak moje tělo nejlépe pracuje pod vlivem rafinovaného cukru, ačkoliv zároveň doslova cítím, jak je to pro ně z dlouhodobého hlediska špatné.
Přesto je dnes moje historka o tom, jak jsem během psaní koplikovaného mužského dialogu snědla dva čokoládové zajíce, pozitivní a optimistická.
Snědla jsem totiž během včerejší noční psavecké směny dva čokoládové zajíce a cítila jsem se z toho nadopovaná víc, než kdykoliv jindy z kávy nebo čehokoliv jiného. Ve spojení s posunem času to způsobilo, že jsem dopsala někdy v šest ráno, kdy venku byla tak fotogenická mlha, že jsem prostě do ní musela běžet v květovaných šatech.
A mlha na starém šibeničním vrchu, co může být víc pozitivní a optimistické.
Snad jen to, že teď jím tak čistě a zdravě, že mi stačí sto gramů čokolády, abych si jela svou flou až do deseti do rána.
A když jsem se po zaslouženém spánku vzbudila, zářilo slunce tak jasně, že jsem musela okamžitě běžet v nových Batman legínách za světlými zítřky.
Potkala jsem uprostřed polí spoustu cyklistů a také jednu babičku s kočárkem, která mi řekla krásně zněle: "Dobrý den."
Měla pravdu.

Podejmlíko Půlrohlík