úterý 29. srpna 2017

Chcete vidět něco strašidelného?

Mám tady dvě série děsivých obrázků. Jeden děsivější než druhý.

Strašidelný vývoj č. 1:

 
 
 

Strašidelný vývoj č. 2: 




A já teď nemůžu jít spát, protože se příliš bojím
Dobrou noc.

Podejmlíko Půlrohlík

čtvrtek 17. srpna 2017

Literární okénko

Toto je krátký úryvek z knihy "Ostrov tučňáků" napsané Anatolem Francem a vydané v roce 1908. Zastihuje tučňáckého pacifistického profesora Blabuňku na poznávací cestě po největší světové demokracii, Nové Atlantidě:

„Vida“, myslel si doktor, „to je národ, který má plné ruce práce s průmyslem a obchodem a nemá ani pomyšlení na válku. Od této chvíle jsem přesvědčen, že Noví Atlantové dělají mírovou politiku, neboť všichni národohospodáři se shodují v tom, že pro rozvoj průmyslu a obchodu je nutný vnější a vnitřní mír.“
Procházka Gigantopolidou ho v tomto názoru ještě víc upevnila. Všude lidé pospíchali tak, že poráželi vše, co se jim připletlo do cesty. Blabuňka byl několikrát povalen a konečně přišel na to, jak si má počínat: po hodinovém běhu povalil už prvního Atlanta.
Přišel na velké náměstí a spatřil mohutný palác vystavěný v klasickém slohu. Jeho korintské sloupy se tyčily sedmdesát metrů vysoko od paty až k hlavicím, zdobeným akantovým listím.
Když tu tak chvilku stál s hlavou zvrácenou dozadu a divil se, přistoupil k němu jakýsi muž skromného vzhledu a oslovil ho tučňácky:
„Podle obleku poznávám, že jste z Tučňácka. Znám váš jazyk, jsem přísežný tlumočník. Tento palác je sněmovna, právě tu rokují poslanci států. Chcete se zúčastnit schůze?“
Tlumočník ho zavedl na tribunu a doktor pohroužil svůj zrak do množství zákonodárců, kteří si hověli v rákosových lenoškách a nohy měli na stolcích před sebou.
Předseda vstal a spíš mručel než vyslovoval. Nikdo nedával pozor a tlumočník překládal doktorovi:
„Válka za otevření mongolských trhů je skončena k spokojenosti Států. Navrhuji proto, aby byly finanční komisi poslány účty…
Není námitek?
Návrh je přijat.
Válka za zjednání trhů na Třetím Zélandě je skončena k spokojenosti Států. Navrhuji, aby byly finanční komisi poslány účty…
Není námitek?
Návrh je přijat.“
„Rozuměl jsem dobře?“ zeptal se profesor Blabuňka. „Vy, tak průmyslový národ, jste se pustili do tolika válek?“
„Ovšem,“ odpověděl tlumočník, „jsou to války průmyslové. Národy, které nemají ani obchod, ani průmysl, nejsou nuceny válčit. Avšak obchodující národ musí vést dobyvačnou politiku. S naší výrobní aktivitou nutně také roste počet našich válek. Jakmile některý náš průmysl nemá odbyt pro své výrobky, je třeba, aby mu válka otevřela nová odbytiště. Letos jsme už měli válku uhelnou, válku měděnou a válku bavlněnou. Na třetím Zélandě jsme zase pobili dvě třetiny obyvatelstva, jenom abychom zbytek donutili kupovat naše deštníky a šle.“
V tom okamžiku vystoupil na tribunu tučný muž, který až dosud seděl v shromáždění. Pravil:
„Žádám, aby byla vypovězena válka Smaragdové republice, neboť její vláda drze upírá našim vepřům převahu, kterou dobyli svými šunkami a jitrnicemi na všech trzích.“
„Čím je tento zákonodárce?“ zeptal se doktor Blabuňka.
„Obchodník prasaty.“
„Není námitek?“ pravil president. „Dávám o návrhu hlasovat.“
Válka proti Smaragdové republice byla odhlasována. Zdvižených rukou byla velmi značná většina.
„Jak jste mohli,“ řekl Blabuňka tlumočníkovi, „odhlasovat válku s takovou tichostí a lhostejností?“
„Ach, to je bezvýznamná válka, bude stát sotva osm milionů dolarů.“
„A lidí…“
„Lidé jsou už do těchto osmi milionů započteni.“
Tu se doktor Blabuňka chytil za hlavu a trpce uvažoval: „Poněvadž bohatství a civilisace obsahují stejně tolik válečných příčin jako chudoba a barbarství, poněvadž šílenství a zlobu lidí nelze vyléčit, zbývá jenom jeden dobrý skutek. Mudrc nahromadí dostatečné množství dynamitu, aby mohl vyhodit tuto planetu do povětří. Až její kusy poletí prostorem, dojde ve vesmíru k nepozorovatelnému zlepšení a dostane se i zadostiučinění světovému svědomí. Jenže to vůbec neexistuje.“

Podejmlíko Půlrohlík


pondělí 14. srpna 2017

Tomu, kdo klepe na dveře, bude otevřeno

Když vám život dá tři hodiny na místě, které se jmenuje Rajská pláž, je důležité hlavně neklesat na duchu a správnou náladu podpořit bílým Rusem a vhodnou četbou.

Šilamáma Půlplicpryč

středa 9. srpna 2017

Babičky jsou nejlepší babičky.

A co je na tom, že je to kruhová tautologie.
Tady je jedna společná sesterská fotka ze zrcadla na vlakovém nádraží.
Je to naše oblíbené zrcadlo a moje oblíbená nádražní knihovna, protože jsem tam našla za jedno nejlepší knihu, jaká kdy byla napsána, ale taky třeba Ostrov tučňáků, který rovněž stojí za to.
Letošní léto je takové skoupé na deníčkové záznamy, neboť jsme obě zavaleny prací a ještě k tomu každá úplně jinde.

Podejmlíko Půlrohlík


pátek 21. července 2017

Koťátka, duhy a překvapení

Včera jsme byli na koupališti. Dešti jsme čelili vstupem do vody. To jsme ale byli šikovní, viďte? Pak jsme hráli ping pong a moje agresivní hra se vyplatila, nakonec jsem je oba porazila.

Dnes ráno jsem si všimla, že můj hipster styl oblíkání se začíná vymykat kontrole. Ještě, že dnes odjíždím do Ruska do tajgy na téměř tři týdny, třeba se to srovná. A jestli ne, tak jsme se zmýlili.

Šilamáma Půlplicpryč



neděle 18. června 2017

Správná otázka je, jestli je někdo, kdo nechce vypadat jako Steve Buscemi

Jsem teď dost šťastná. Snažila jsem se pátrat v paměti, jestli pamatuji, kdy jsem byla naposledy takhle šťastná a nevím. Asi to bylo ještě s prvním, než začaly noci plný křiku a slz.
Poprvý od těch dávných dob se nebojím, že to přejde. Když jsem říkala, že se bojím, že to přejde, tak byl dotčený, že se bojím, že to přejde. Že přece, proč by to přecházelo? Byl z toho smutný a já byla pak smutná z toho, že je kvůli mě smutný a začala jsem plakat. Ale křik tam nebyl, bylo tam jen spousta objímání a že se teda nebudeme bát, že to přejde, že přece ani dva měsíce nic nejsou. To už jsem neplakala. A pak jsme zpívali v baru Proklínám a prohrávali společně ve fotbálku až do rána a všechno bylo v pořádku.

Šilamáma Půlplicpryč