neděle 23. října 2016

Nemůžeš mu věřit

Včera mi bylo dvacettři.
Koupila jsem si grafiku od Borise Jirků.
Přežila jsem cestu temným lesem.
Honza mi řekl, že bychom si spolu měli pořídit dítě.

Šilamáma Půlplicpryč




Oči musí být zničeny a pouze ruce jsou schopny takového činu.

Kapela Edith je totální láska.
Nejlepší česká kapela. Říkám si to v duchu už čtyři roky a pořád je to pravda.
Chci je doma v obýváku, abych jedla na gauči bramborovou kaši s hráškem a oni pod oknem místo vánočního stromečku činili toto.
Chci, aby za mnou chodili po ulicích a po kostelech a hráli toto.
Chci za sedmdesát let vyprávět historky o mládí existenciálních krizí svým pravnoučatům a a u toho budou Edith sedět kolem krbu a dělat mi tímto atmosféry.

Podejmlíko Půlrohlík

čtvrtek 20. října 2016

Je to moc nóbl ruina.

Provedli jsme dnes s tatínkem takový bleskový výsadek, ale možná bych byla raději, kdybychom nemuseli.
Každopádně jsme díky tomu potom viděli spoustu ovcí, jednu starou pumpu a jednu paní, kterou podezřívám z toho, že se na tom místě zjevuje jenom jednou za sto let.
U Žižkova dubu bylo napsáno, že ve Zvánovicích bylo staré slovanské obětiště, které zrušil Bořivoj I. Na té samé ceduli také bylo napsáno, že na řečeném Žižkově dubu nechal Žižka oběsit kněze Petra z Cimburka v obavě, že je zvěd, ale nakonec se ukázalo, že zvěd byl ten voják, který řekl, že Petr z Cimburka je zvěd. Chudák Petr z Cimburka.
Navštívili jsme také tři rozhledny a u jedné z nich jsme našli v lese tuto ruinu. Budu se opakovat, ale je to moc nóbl ruina. Dříve tedy Belveder na Vysoké. Kdybych já byla neklidný duch dávného poustevníka, tak bych chtěla strašit v takovéhle nějaké zřícenině. A upřímně, kdo by nechtěl?

Podejmlíko Půlrohlík




pondělí 17. října 2016

Píseň pro Lúthien

Sbohem, země a obloho!
Vděčím ti přece za mnoho,
ty požehnaný severní kraji,
kde bílé nožky přebíhají
Lúthien Tinúviel,
té nejkrásnější, již kdo zřel.
I kdyby svět se v zkázu zřítil
a propadl se do nebytí,
přece je dobré, že byl stvořen -
večer a úsvit, země, moře -
neboť byla i Lúthien.


čtvrtek 13. října 2016

Z galerie dolů do sálu můžeme

Tak jsem se vrátila z Norska. Bylo to tam velmi krásné. Až bych řekla plameňák.
Jen z návštěvy mořského akvária mám přes sto fotek.
Viděly jsme tam krmení ryb potápěčem, krmení tučňáků krásným pánem ve fraku, krmení lachtanů ne tak hezkým pánem a ještě k tomu bez fraku, byli jsme v herně, kde jsme šahaly na na mořské okurky, hvězdice a kraby (to já teda ne, ale holky to daly), rybu co vypadala fakt překvapeně, chobotnici, co byla nejvíc v chillu ever, kámoše rejnoka, hvězdici, co ve slow-motion padala ze skla, platýze, co mívají fakt divnou pubertu, malýho žraloka, co se tvářil jakoby nic a spoustu dalších věcí.
Naše srdce se několikrát zvětšila.

Šilamáma Půlplicpryč











pondělí 10. října 2016

Andrzej Wajda (6.3.1926 - 9.10.2016)

Brečím hořké slzy.
Viděla jsem zatím pět jeho filmů, ale po každém jsem měla silný pocit, že to je nejlepší film, jaký jsem kdy viděla.
Obrazotvornost tohoto muže je tak nekompromisní jako sen, ze kterého není probuzení.
Sbohem, sladký princi.








čtvrtek 6. října 2016

Až příště přiletí, my už tu nebudem.

Jela jsem vlakem s pánem, který mi poté, co se dozvěděl, že jsem scenáristka, dvě a půl hodiny vyprávěl, které slavné české herce a muzikanty zná a hraje s nimi tenis, a prokládal to komentáři, jak je politika strašná a jak všichni lžou a jak si to my, kteří do toho nemáme vhled, ani nedovedeme představit, jak tam všichni strašně lžou. A když jsem si ho prohnala googlem, tak jsem zjistila, že to je kandidát na hejtmana Vysočiny za ANO.

Podejmlíko Půlrohlík


středa 5. října 2016

Sbohem, sladký princi.

Dnes jsem jenom chtěla vyhlásit minutu ticha za moje Jim Morrison náušnice, neboť jsem včera jednu ztratila v temném baru.
Všichni, kdož jste je znali a měli rádi, vzpomeňte si na ně občas. A na to, co v tomto světě znamenaly.

Podejmlíko Půlrohlík







pondělí 3. října 2016

Half of what I say is meaningless

Zítra odlétám na týden do Norska. Jsem z toho v poměrně silném stresu, ale vzhledem k tomu, že jsem celý víkend dost intenzivně večírkovala, tak nejsem v tak silném stresu, jak bych mohla být. Teda aspoň mám ten pocit. Také jsem se v rámci Brna přestěhovala, věnujme tedy tento příspěvek fotovzpomínce na můj minulý pokoj, ve kterém jsem strávila dva roky života, z toho půl roku jsem jej obývala s člověkem, se kterým jsem za ten půlrok promluvila cca 10 vět.

Šilamáma Půlplicpryč



 











neděle 2. října 2016

Nevím, jestli jsem to už říkala, ale Gus Van Sant je génius.

Moje sestra by mohla vyprávět, protože té už jsem to určitě říkala.
Některý z uživatelů na ČSFD psal, že kdyby Johnovi nebyly vidět odrosty, tak dá plné hodnocení. A já si právě myslím, že o těch odrostech to je.
Gus je génius a ještě se to rýmuje.
A jeho filmy jsou důkazem toho, že sebevědomí je klíč k filmu, ale pouze v případě, pokud člověk zůstane pravdivý a nepodlehne svodům.
A slovo pravdivý používám ve smyslu "dobrý", nikoliv jako odpovídající faktům.
A slovo "dobrý" používám v křesťanském smyslu hodný, čistý, čestný a nikoliv jako měřidlo úspěchu.
"A person's mind stretched by a new idea can never go back to its original dimensions."

Podejmlíko Půlrohlík