neděle 29. listopadu 2015

Já to řeknu tatínkovi a ten vám vyhlásí válku!

Ve skutečnosti ta výměna dnes probíhala takto:
-"Já to řeknu tatínkovi a ten si to s tebou vyřídí." (já, věk 24 let)
-"Ne, protože já nemám auto." (sestřenice, věk 3 roky)
Není na světě moc větších blah než padesát minut v mírném mrholení stát s tříletým děťátkem na ramenou, aby vidělo na pódium pod rozsvíceným stromečkem, nebo mít tak fotogenickou sestru, že se předem podvědomě sladí se dvorečkem, na kterém jsem ji náhodou už dávno chtěla vyfotit.
Vyrovnat se tomu může třeba nenadálá radost, když jeden uprostřed internetů narazí na fotografii Marilyna Mansona se svým tatínkem.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Někdo se dostal na náš blog tak, že si vygůglil spojení "trhala jsem izolepu zubama".




pátek 27. listopadu 2015

Na nádraží prý bude parní lokomotiva.

Včera jsem se šla projít a protože jsem tentokrát neměla žádný naplánovaný cíl, chodila jsem jednou čtvrtí křížem krážem po všech ulicích a prohlížela si staré domy v různých stádiích rozkladu.
Překvapily mě na tom dvě věci: Na poměrně malém prostoru jsem tak nachodila skoro deset kilometrů a dále mě také během mého zaníceného pochodu oslovil neznámý muž slovy: "Nebuďte smutná, slečno. Tady, vezměte si kaki."
Před očima se mi blýsklo oranžové ovoce, které držel v ruce, ale protože jsem zrovna byla opravdu v zóně a v ten moment jsem fakt pelášila, tak jsem se nezmohla ani na slovo a pokračovala jsem v chůzi.
Pár chvil jsem potom dokonce byla smutná, že jsem si nevzala kaki.
Šla jsem také kolem jednoho mého oblíbeného kostela, kde na jaře lidé vykopali celý trávník a vyseli tam semena a semena potom vyzobali holubi, ale světe div se, byl tam nový trávník, takže asi holubi nevyzobali všechna semena. A když tak nad tím přemýšlím, nebyli tam žádní holubi, takže bůh ví, co se tam vůbec přes prázdniny stalo.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: A Ksenija, moje první bojovnice, budiž jí voda lehká, by dnes slavila svátek!




čtvrtek 26. listopadu 2015

Dýchej, jen dýchej

Dneska je ten velký den.
Odhodlávala jsem se k němu dlouho.
Začala jsem psát svoji bakalářku.
Prostě síla.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Mám chuť na čokoládu.
P.S.S. Takhle jsem vypadala před téměř pěti lety.


středa 25. listopadu 2015

Krátké středeční pozastavení.

Právě jsem u epizody doktora House o britském kouzelníkovi, který masivně krvácí ven i dovnitř, pletla tak vášnivě, že jsem si zlomila jehlici.
To se mi ještě nestalo.

Podejmlíko Půlrohlík


pondělí 23. listopadu 2015

Jo tenhle Žáček. Ach jo.

Tak se mi dneska zdálo, že jsem zachraňovala šestnáctiletého Haleyho Joela Osmenta před lesním obrem ze dřeva, pneumatik a brnění.
Šilamáma se ptá: "A povedlo se ti to?"
Povedlo. Zatímco se Haley schovával v potoce, já jsem propíchla obra jeho vlastním kopím.
A aby mému snu nebylo tak smutno, přidám můj nejoblíbenější sen, jaký popisuje J. K. Rowlingová v hlavě Harryho Pottera:

Harrymu se zdálo, že je znovu v komnatě Brumbálovy armády. Cho mu vyčítala, že ji tam vylákal pod falešnou záminkou; slíbil jí prý sto padesát kartiček z čokoládových žabek, když přijde. Harry se bránil... a Cho se rozkřičela. "Podívej, Cedric mi dal hromadu kartiček!" Začala kartičky vyhazovat z hábitu a plnými hrstmi je rozhazovala do vzduchu. Pak se proměnila v Hermionu, která řekla: "Je to pravda, Harry, vážně jsi jí je slíbil... asi bys jí měl místo nich dát něco jiného... co třeba svůj Kulový blesk?" A Harry se vymlouval, že Kulový blesk Cho dát nemůže, protože ten má přece Umbridgeová, a že je to stejně všechno nesmysl, zašel přece do komnaty jen proto, aby v ní rozvěsil pár vánočních koulí, co vypadají jako Dobbyho hlava...
A sen se změnil.

Podejmlíko Půlrohlík




neděle 22. listopadu 2015

Jak to víš?

Dnes jsem potkala při cestě potmě dva pouliční umělce, jeden podváděl a pouštěl si orchestr z rádia a u toho předstíral, že hraje na housle, a druhý doopravdy hrál na housle skladbu Nocturne.
Ona to klidně mohla být i viola, jako kdybych já poznala rozdíl mezi violou a houslemi.
Místo talismanu na ochranu jsem si vzala přívěšek na posílení protivníka, ale výsledek mě víc než překvapil, takže to se povedlo.
Na zdi, kde dříve bývalo napsáno "stejně se všichni rozejdete, ču*áci", je dnes napsáno "live your dreams".
Tak jde ten svět do háje, nebo ne?
Dnes si dáme pár retro fotek z roku 2011, které ladí s tématem tohoto článku.

Podejmlíko Půlrohlík




sobota 21. listopadu 2015

Právě jsem se poklepala po rameni

Přišla jsem totiž na další vtípek z videa Epic Rap Battles of History - Mozart vs Skrillex.
Mozart tam zpívá "I'm a prodigy Sonny and I'm about to smack a bitch up". No a "Smack a bitch up" je jeden z největších hitů kapely The Prodigy. Jsem na sebe opravdu pyšná.

Doplňuji toto poněkud historickou fotkou, na které se tvářím pochybovačně (můj oblíbený výraz)  a  mám na sobě tričko s nápisem "Decadence NOW!" Měla bych ho najít. A začít zase nosit.

Šilamáma Půlplicpryč


čtvrtek 19. listopadu 2015

Mám v diáři napsaný, že půjdeme na bowling, tak půjdeme na bowling

Koncert Květů byl hezký. Zakončili jej melodií z filmu S čerty nejsou žerty. Tou melodií, která zní, když jedou do pekla. Jsou to sice tak tři akordy, ale jaký dokážou udělat dojem!

Výlet byl taky hezký. Sice zahrnoval i ne úplně hezké věci, ale i tak. Moje uklouznutí na skále a krátký let po zadku dolů bylo to nejmenší.

Jo a na ten bowling půjdeme příští čtvrtek. Těším se.

Šilamáma Půlplicpryč



středa 18. listopadu 2015

Krátká zmínka o hormonálních fluktuacích

Dnes jsem se vůlí osudu dívala na reportáž "Pět zrození" (dokument tomu říkat nechci a upřímně doufám, že si tohle téma jednou zaslouží celovečerní rozpracování) a kromě nějakých těch slziček to ve mně také vyvolalo vzpomínky na šťastné časy, kdy jsem nakoukávala domácí videa domácích porodů, abych ve svém bakalářském scénáři dokázala alespoň částečně věrohodně popsat spontánní porod.
Taky jsem se zamyslela, proč jsem vlastně ve svém bakalářském scénáři, který byl de facto pohádka na motivy starých českých pověstí, tak urputně chtěla mít porod v přímém přenosu, ale chtěla jsem ho tam a teď bych ho tam nejspíš chtěla ještě víc.
Protože děti jsou panečku skvělý nástroj, jak změnit budoucnost, a jak jest známo, já se snadno nadchnu pro měnění budoucnosti, zvláště když pozoruji přítomnost.
Ještě jsem také v příspěvku o hormonech chtěla zmínit, že když jsem byla sama v pubertě, tak jsem to nedokázala řádně ocenit, ale dnes si popisy Harryho záchvatů vzteku a frustrace z pera Joanne Kathleen Rowlingové zvráceně užívám.
A také jsem si pořádně nepamatovala, jak roztomile podvratně drzá byla profesorka McGonagallová, nejspíš i proto, že při pohledu na úctyhodnou Maggie Smith (jakkoliv ji miluji, i proto, že je matkou Tobyho Stephense) se snadno zapomíná, že knižní Minervě bylo při Harryho nástupu teprve padesát šest let.
Ale to jsem se nechala unést.
Obrazový aspekt příspěvku bude zobrazovat, jak snadné je někdy přijít o hlavu, protože když jsem psala ten titulek, tak jsem opravdu trpěla dojmem, že to bude jen zmínka, a ještě k tomu krátká.

Podejmlíko Půlrohlík




úterý 17. listopadu 2015

Pomni, abys nezapomněl.

Je tomu již deset let, co měl v kinech premiéru film Batman začíná, a přesto dodnes čas od času silně přemýšlím nad jednou větou, která v tom filmu zazní.
Je to tahle věta: "Mni si hruď a prsa, tvoje ruce se o sebe postarají samy."
Říká ji Henri Ducard alias Ra's al Ghul, když Bruce alias Batman sedí uprostřed ledu a marastu a je mu zima.
A já se ptám: Je to pravda?
Copak tomu není tak, že nejprve člověku omrznou právě okrajové končetiny a zejména prsty na rukou a nohou?
A nebo jsem se z těch pár horolezeckých knih Reinholda Messnera ničemu nenaučila?
A nyní něco úplně jiného.
Omylem jsem se dostala na stránku Miloš Zeman Countdown a jakmile jsem spatřila, jaký časový úsek tam ještě zbývá, dostala jsem mírný až středně silný panický záchvat.
Následují moje autoportréty u zdi kláštera milosrdných bratří.

Podejmlíko Půlrohlík

P.S.: Náš blog navštívil někdo ze Samary. (Viz Schůzka v Samaře.)




pondělí 16. listopadu 2015

Anagnorize. Prozření.

Pokud se o tom moje sestra ještě nezmiňovala, tak nedávno zjistila, že dle jejího názoru je nejlepším českým albem "Hrrrr na ně...." Františka Ringo Čecha a Jiřího Schelingera.
Já jsem včera zjistila, že pro mě to je album "V penziónu Svět" od autorského dua Hapka - Horáček.
Sestra říká, že pro ni určitě ne, ale verše Jsme v budce bez střechy a po pás ve sněhu./Svíráme minci, co už stáhli z oběhu. dojímají i ji.
Také právě teď peču muffiny na zítřejší výlet se svými kamarády, s čokoládou a s jablíčky. V košíčkách s potiskem citrónků a pomerančů.
Věřím, že to bude hezký výlet.
Dnes večer ještě půjdeme i s drahým Podejmlíčkem do mé domovské hospody na koncert Květů. Své kamarády jsem upozornila: "Půjde s náma na ten koncert i ségra, tak se budete chovat slušně, holomci."
Věřím, že to bude hezký koncert.

Šilamáma Půlplicpryč


neděle 15. listopadu 2015

Lepší než kdy předtím - to aspoň tvrdí moje minerálka s příchutí pomeranče.

Trvalo mi asi rok a půl než jsem se podívala na film Stopařův průvodce galaxií (od okamžiku půjčení DVD mojí nejlepší kamarádkou). Teď mám půjčenou knížku Stopařův průvodce galaxií a věřím, že její přečtení bude rychlejší.
Mám za sebou docela dlouhý víkend. Trvá už od středy a bude trvat až do úterý (s malou zítřejší pauzou, přece jen občas do tý školy zavítat musím).

Jsem docela spokojená.

Šilamáma Půlplicpryč





sobota 14. listopadu 2015

Klást si ty správné otázky.

Dnes jsem si pobrečela při daleko více příležitostech, než je běžné.
První pláč přišel kolem jedné hodiny v noci a poslední asi v pět odpoledne.
Aspoň že jsem věděla, že Radka je v pořádku.
Ráno jsem také kvůli té noční můře zaspala, což už se mi dlouho nestalo.
Den jsem strávila s tatínkem a jsem za to velmi ráda.
Radost mi udělala i dramaturgie Cyklofestu (loni tam nepřednášela ani jedna žena a letos tam byly čtyři), na kterém jsem brečela i loni a ráda bych, aby se to stalo mojí oblíbenou tradicí.
Mírně náhodná otázka - kdo je větší cvok: a) člověk, který stráví 24 hodin bez přestávky v sedle kola, aby zjistil, kolik za tu dobu dokáže ujet (a ujede třeba 784,743 km - ženský světový rekord), nebo člověk, který se během tříleté cesty na kole kolem světa po zatčení v Číně ve městě, které není na žádné mapě včetně třeba Google Maps, se svými zatýkateli 30 hodin hádá a dokáže si tím vymoct snížení pokuty z tisíce juanů na sto?
Což mi nějak neústrojně připomíná, že jsem byla na schůzce s výživovou poradkyní.
Měla jsem postranní úmysly, chtěla jsem si hlavně nechat proměřit svaly takovou tou supershopnostní váhou, která to umí, protože doma máme váhu, která všechno háže do jednoho pytle.
Trochu jsem na místě zazmatkovala a ta správná otázka mě napadla až v bezpečí domova:
Papírek, který jsem dostala, říká, že váha určila, že mám v těle 52,6 kilogramů svalů a že nosnost mojí kostry je 70 kilo. Znamená to, že mi tedy na všechny ty ostatní věci mimo svaly zbývá jen něco kolem dvaceti kilo, a nebo že to nebyla moc dobrá váha ani moc dobrá výživová poradkyně?

Podejmlíko Půlrohlík


pátek 13. listopadu 2015

Náhodně zadumaný příspěvek o broukovi.

Dnes jsem se během procházky zadumala nad schopnostmi Albuse Brumbála.
Knihy naznačují, že jsou rozsáhlé a mocné, ty schopnosti.
Ale také přímo i nepřímo říkají, že jich Albus Percival Brian Wulfric zase tolik nepoužívá - a to ze strachu, že by potom začal příliš toužit po moci a vydal se na scestí.
Proti některým problémům kouzelnického světa zase nevykročí proto, že důvěruje svým žákům a následovníkům a chce je nechat zmoudřet tím, že se s těmi problémy budou muset vypořádat sami.
S tím vším tak nějak dejme tomu nemám problém, i když je krapet těžké přijmout, že mu cca deset měsíců chodil Quirrell s Voldemortem v turbanu po škole a on si toho nevšiml.
Ale budiž, to byla jedna z mnoha důležitých lekcí pro Harryho, díky kterým načerpal schopnosti a sebevědomí pro další boj.
Ale potom je tu jeden brouk.
Tedy Rita Holoubková v podobě brouka jako nenahlášená zvěromágyně.
Pošahaná novinářka, která v touze po nejčtenějším sólokaprovi poškodila Harryho i Brumbálovu mediální pověst natolik, že valná část kouzelnické vlády i široké veřejnosti následně nevěřila žádnému jejich dalšímu tvrzení a to docela významně zbrzdilo a vykolejilo první etapu tažení proti Voldemortovi.
Takže se vlastně ve výsledku ptám: Je Brumbál chytřejší než Hermiona? Protože, se vší úctou k Hermioně, si myslím, že byl měl být, tak jak to, že si tu maškarádu s přeměnami v brouka neuvědomil sám? Brumbál, který víceméně ví o všem, co se děje ve škole, a zná nonverbální kouzla, která mu umožní prohlédnout neviditelný plášť a bůh ví co ještě?
Nebo o tom věděl a řekl si, že pokud Zlaté trio do konce roku tu záhadu samo nevyřeší, tak že po tom zasáhne?
A nebo jenom podcenil vliv jejích paskvilných článků na mínění kouzelnické veřejnosti?
A nebo jenom cestou pro banány příliš přemýšlím nad nesmyslnými detaily svých oblíbených knížek?
A co na to Jan Tleskač?

Podejmlíko Půlrohlík


čtvrtek 12. listopadu 2015

Pan Potter bude vždy po RUCE, aby zachránil svět - II.

Momentálně mě docela bolí nohy, takže mi na mysl přišly ruce, ty z kinematografického vesmíru Harryho Pottera samozřejmě,
(který mě mimochodem - kinematický vesmír - štve čím dál tím víc, jak se prokousávám knížkami a připomínám si všechna témata a dějové linky, které byly vynechány jen proto, abychom se na plátně bavili tím, jak Hermiona brečí kvůli klukům nebo jak se Ron šmajchluje s Levandulí).
A dnes to budou ruce, jejichž gesta vyvolávají brečení.

Podejmlíko Půlrohlík






středa 11. listopadu 2015

A znám ji ve všem všudy.

Sestra mi vždycky říkala, ať si s tím hipsterstvím nezačínám, a už je to tady: při porcování avokáda jsem se dnes pořezala tak, že vypadám, jako kdybych přísahala Sarumanovi, že svůj lid vyvedu na drancování Theodénova království.
Dokonce se mi z toho zamotala hlava a musela jsem si lehnout, abych neomdlela, tak je to nebezpečné.
Také se mi už potřetí přetrhl řetízek s Panenkou Marií a českými granáty, které mají chránit svého nositele podle staré víry proti démonům. Asi to znamená, že na mě teď démonická přítomnost obzvláště dotírá.
V pondělí jsem poslala sestře esemesku ve znění: "Právě jsem omylem pustila na celý vagon vlaku asi pět vteřin usilovného ječení Cradle of Filth."
(Byla to tahle píseň, sami si vyberte, která část ječení by se vám tak hodila do vlaku plného otrávených lidí jedoucích do Prahy do práce.)
Sestřina odpověď zněla: "Nikdy jsem na tebe nebyla pyšnější."

Podejmlíko Půlrohlík


pondělí 9. listopadu 2015

Šilamáma Půlplicpryč obecná

Nedávno byl zaznamenán výskyt tohoto tvora v kraji Vysočina, v pro ni typickém prostředí večírku. Spokojený výraz plyne z kořisti, kterou si drží jako trofej. Sovočepičí pokrývka hlavy je běžná v tomto ročním období a lze předpokládat, že setrvá až do jara, kdy bude shozena.


sobota 7. listopadu 2015

Řekla jsem: "Julčo, řekni něco." Julča řekla: "Kakajíčko."

Děti jsou sladké, ať už lezou po sochách nebo mají v kapuci jablka.
Řekla jsem: "Matěji, řekni něco."
A Matýsek nemohl nic vymyslet.
Šli jsme procházkou za babičkou, zdrojem prve zmíněných jablek.
V polévce byly ryby, stromy, hvězdy a možná i zbytek vesmíru.

Podejmlíko Půlrohlík




pátek 6. listopadu 2015

Po dvaceti letech. Člověk si myslí, že to ví.

Byly jsme se sestrou na obědě.
Měla svůj obligátní teplý salát s bramborami, fazolkami, slaninou a křepelčím vejcem.
Akorát to křepelčí vejce úplně psychicky nezvládá sníst.
Teda jako sní ho, ale má výčitky. Je tak malé.
To já se svým grilovaným vepřovým kotletem žádné morální dilema neměla.

A dnes budu řídit ještě 150 kilometrů. Nechť je k nám Bůh milostiv.

Šilamáma Půlplicpryč




čtvrtek 5. listopadu 2015

Co uděláme s ukradeným časem?

Dnes jsme viděly nádhernou bílou kočku. Nádhernou. Jedno oko měla oranžové a druhé modré.
A když jsem ji řekla: "Otoč hlavu, ať se pokocháme," tak otočila hlavu a my se kochaly.
Myslím, že už to bude velmi dávno, co jsem naposledy jedla rakvičky se šlehačkou.
Podívejte se na moji sestru v křiklavě růžové čepici!
Podívejte se na ni!

Podejmlíko Půlrohlík