ale když mě nadšený devítiletý chlapeček poprosí o pomoc s vyřezáváním dýně, tak se i já na chvíli přidám k těm anglosaským tradicím.
Nakonec jsem jenom odoperovala tu pokličku, zbytek chlapeček udělal sám.
Mimochodem, hlídala jsem o víkendu děti a ještě i celý další večer a noc, když už jsem s nimi nebyla, mi v hlavě zvonily jejich hlasy a já se kvůli tomu blaženě usmívala. Božské děti jsou božské.
Podejmlíko Půlrohlík
P.S.: Šilamamko, to červené jsi ty, to modré jsem já a to zelené je náš taťka. Očividně, jak by řekl profesor Snape, kdyby ho náhodou vyslýchala růžová žena.
Žádné komentáře:
Okomentovat