neděle 10. srpna 2014

Civilizační vsuvka.

Právě sedím v obývacím pokoji na gauči a jsem skrz notebook ve virtuálním kontaktu s mojí kamarádkou a kolegyní, která vypadá úplně přesně jako mladý Bob Dylan, a rediguji její komplikovanou práci o zamyšlení nad současným uměním a teoriemi, které ho opřádají.
Aktuální výňatek:
Takové uvažování jednotlivého diváka je imaginární a vždy osobní. Divák ve své osobě není strojem, jen biologickým archivem, který se při vytváření vlastního uměleckého prožitku a smyslu může spolehnout jenom na svoji vlastní zkušenost, jako jednu vrstvu, a vzdělanost, jako další vrstvu. I když se tyto i další možné vrstvy časem promění – tyto kategorie nejsou stálé – tak divák se každopádně pořád pohybuje jen ve své hlavě. Proto umění zůstává subjektivním a nechá ho o samotě (v prázdnu). Není to a nemůže být kolektivní zážitek.
Ráda k práci pouštím hudbu, a momentálně mám velmi silnou náladu na Boba Dylana. Můj tatínek ale není fanouškem folku ani folk-rocku, proto doma nemáme žádné nosiče s Dylanovou hudbou. Pouštím si tedy hudební klipy přes YouTube v televizi.
Právě teď jsem biologický archiv, kterému k jeho analyticko-redakční tvorbě hraje v televizi na foťák natočené video gramofonu, které z desky přehrává Dylanovu "Ballad of a Thin Man".

Podejmlíko Půlrohlík














Žádné komentáře:

Okomentovat