Vykládala jsem takhle mojí sestře historku o dešti a protože jsem čirou náhodu minulý týden vyfotila déšť, povím tu historku o dešti i vám a budete to mít i s obrázkem.
Protože jsem teď pořád zalezlá a píšu. Moje okno je do ulice a je za ním jen šedý dům a nevidím ani nebe ani nic, no hrůza, a kvůli tomu jsem si nevšimla, že venku prší.
A protože jsem teď pořád zalezlá a píšu, říkala jsem si, že nutně potřebuju jít běhat. Když jsem vyšla ven, tak jen lehce poprchávalo, což se mi nezdál býti problém. Ale jak jen jsem přeběhla přes most a ocitla se v parku, tak se rozpršelo, jak jen to šlo.
A protože jsem teď pořád zalezlá a píšu, říkala jsem si, že nutně potřebuju jít běhat. Když jsem vyšla ven, tak jen lehce poprchávalo, což se mi nezdál býti problém. Ale jak jen jsem přeběhla přes most a ocitla se v parku, tak se rozpršelo, jak jen to šlo.
Ale řekla jsem si, že ten svůj okruh stejně zaběhnu, protože svoje postavy ve scénáři pořád nutím chodit venku v dešti/bouři/bažině.
Velkou část jsem ale nakonec jenom šla místo běžela, protože jsem měla brýle v ruce a bez brýlí jsem neviděla na cestu.
Myslím, že systematická práce na pečlivě vypointovaných textech ze mě postupně vytváří brilantního vypravěče bezpointových historek.
Myslím, že systematická práce na pečlivě vypointovaných textech ze mě postupně vytváří brilantního vypravěče bezpointových historek.
Žádné komentáře:
Okomentovat