pátek 14. března 2014

Byla jsem ráda, že ho vidím.

Psala jsem před chvílí něco jiného, ale nakonec mi přijde použitelný jenom ten vtip, kterým jsem to zakončila, a totiž že když jsem osmiletému bratránkovi vyprávěla o kamarádovi střihačovi, zapamatoval si to stříhání a o několik měsíců později trval na tom, že jsem mu říkala o kamarádovi kadeřníkovi.
A ten stejný osmiletý bratránek mi dnes mimochodem řekl, že když jsem nejstarší ze všech dětí, tak bych měla používat palici.
A také musím říct, že můj plán naučit se komunikovat s lidmi skrz to, že budu trávit hodně času se spontánními dětmi a naučím se od nich, jak mluvit s ostatními, narazil na slabinu: Nejsilnější pouto jsem si vytvořila s rok a půl starou holčičkou, která nemluví, dorozumíváme se spolu beze slov, uchylujeme se do imaginárních vesmírů, nejšťastnější jsme, když můžeme běhat, a na skutečný svět postupně zanevíráme.
A ještě jsem nedávno zvažovala, jestli mám tedy opravdu použít palici a ty dveře rozmlátit, a nebo riskovat vyskočení z okna. Co by se mi tak stalo, když mám trénink v padání z juda, kdybych se rozhodla vyskočit z okna v prvním patře na chodník/asfalt?

Podejmlíko Půlrohlík


Potřebuji ve svém životě někoho (někoho jiného, než je má sestra), kdo bude vědět, že to je Christian Bale v roli Hamleta, když předstíral šílenství a hrál si s větvičkami.

Žádné komentáře:

Okomentovat