Ve větru list, v lásce sám, v tenatech pták, v dešti zpěv.

Ačkoliv jsou barvy (abstraktně i materialisticky) jedna z mých nejoblíbenějších věcí na světě vůbec, tak občas nemůžu odolat onomu hipsterskému nutkání prezentovat fotky černobíle a mít radost z toho, jak jsou pěkně černobílé. 

U struktur to může být krása nesmírná, ale stejně jsem asi nejraději, když to zachycuje gesta a pohyb těla. 

Ale to vlastně platí i o barevné fotografii, takže ta černobílost netvoří žádnou výjimku. 

Zkrátka tady máte nějaké černobílé skotačící děti.

A navíc se ještě ten den honily mraky jako divé, takže bylo každou chvíli úplně jiné světlo - blaho největší, krásně jsem si zafotila.

Podejmlíko Půlrohlík