Také jsme byly s dětmi na hřišti.
Nastala tam spousta pěkných situací, ale moje nejoblíbenější byla jen hypotetická, protože pouhých několik centrimetrů nám zabránilo, abychom byli svědky podobného rozhovoru:
-"A jak jste si vlastně rozbil hlavu?"
-"My jsme soutěžili ve skoku do dálky a já jsem se do toho tak zažral, že jsem si nevšiml, že padám hlavou na klouzačku."
Ukázalo se, že chodit po kladině popředu, pozadu i bokem je docela jednoduché, když u toho člověk netancuje.
Také jsme s Šilamamkou zažily velmi nostalgický moment, protože jsme bratránka ponoukly, aby v pískovišti vyrobil tunel, což byla v našem dětství jedna z nejoblíbenějších činností. K našemu překvapení ustál i většinu zátěžových testů, kterým jsme ho podrobili.
Zdrojem největších vášní v naší rodině bývají partie hry jméno-město a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Šilamáma, která z nějakého důvodu stíhá psát pekelně rychle i směšně úhledně, nás pravidelně drtí, což vede některé hráče k vyvíjení teoretických plánů, jak jí hru trochu ztížit, aby její smrtelný náskok trochu klesl. Nutno dodat, že každý plán doposud selhal a Šilamáma opět vyhrála o 110 bodů.
Na tomto místě bych ráda poznamenala, že mezi státy začínající na D patří Dánsko, Demokratická republika Kongo, Dominika, Dominikánská republika a Džibutsko.
Na podobnou notu se hodí připomenout, že kromě Hynka a Hany lze ve jménech na H použít Herberta, Huberta, Horymíra, Huga, Heřmana, Hermana, Havla, Hedviku, Hermínu (a navíc to byla naše prababička!), Helenu nebo Henriettu.
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat