Není podstatné, kdo má pravdu a kdo se mýlí, ale kdo si co pamatuje a proč

V těchto dnech se pouze učím (tedy mimo momentů, kdy si ničím karmu) a rozhodla jsem se dát si prokrastinační okénko u příspěvků na blogu z loňského léta, abych si ujasnila, jak se mé šílenství vyvíjí, když vtom mi Jáchym, co se ve skutečnosti jmenuje Toníček napsal: "Pošlete pro portýra, zdá se, že mám v bidetu žábu."
I já mám slabost pro bratry. Jeden mi před více než dvěma lety řekl: "Seš hezká, ale divná." Druhý mi v pondělí řekl: "Prosimtě."
Včera jsem se dívala na My děti ze stanice ZOO, abych si připomněla, že z toho všeho, z čeho mi je po shlédnutí toho filmu (popřípadě po přečtení knihy) zle, je mi stejně nejvíce zle z toho, že opravdový Detlef se v nějakém rozhovoru po letech vyjádřil, že Christiane nikdy nemiloval.
Také si k večeři dnes dělám špagety.  A uvědomila jsem si, že vždy, když dávám vařit špagety, tak si vyndám určité množství, to dám do vody a poté ještě přidám třeba čtyři nebo pět špaget. Jako kdyby přesně ty čtyři špagety byly to, co mě dělí od štěstí.

Ale o víkendu je Zámostí a přijede moje nejlepší kamarádka a bude to určitě báječné. Vždycky je. TOLIK se těším.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. Úplně bych zapomněla zmínit, že mám nyní světle fialové/růžové/flekaté vlasy a činí mě to o něco spokojenější.