V pondělí jsme jely s kamarádkou do hospody a začal nás v šalině balit nějakej slepej týpek hláškou: "Holky, nevěnujete se hudbě? Váš hlas je mi povědomej." Bohužel, za náš zpěv by nás spíš zavřeli.
Včera jsem byla v kině na Vetřelcovi a pak jsem šla (jak jinak) na pivo. Seděla jsem u stolu s jedním člověkem a přišla za náma nějaká paní a prej jestli máme rádi svatby (což je poněkud náročná otázka na první rande, žeano) a pak nám dala likérové špičky.
A chápu, že kus z té knihy jsem sem už psala, ale opět. To si prostě nemohu nechat pro sebe:
A ještě jednou to musím zopakovat - náš svět je zalidněný spícími, kteří zemřeli a sní o tom, že žijí. Na světě je stále více lidí, protože ho zalidňují spící mrtví, přibývá jich, a opravdových lidí, těch, kteří žijí poprvé, je pořád málo. V celém tom zmatku nikdo z nás neví a vědět nemůže, zda je tím, kdo jen sní život, nebo tím, kdo ho doopravdy žije.
denní dům, noční dům - Olga Tokarczuková
Zcela neadekvátně toto doplním fotkou dokazující moji snahu přeměny image na gothiclolitku aka Nejsem stará na punčocháče s Mickey Mousem.
Šilamáma Půlplicpryč
Žádné komentáře:
Okomentovat