Summer's almost gone

Byla jsem čtyři dny na chatě.

Přes den spát, vařit, ležet v hamace a háčkovat.

Večer na večeři do mlýna se starousedlíky a kočkami.

V noci pít ve sklepě, který se přes den staví.

Žít.

Šilamáma Půlplicpryč

We had some good times
But they're gone

The winter's comin' on

Summer's almost gone

Znovu studená ryba!

Další tři rybky, ach. Nemám ráda paví očka, ale pořídila jsem si světlounce modré, skoro průsvitné, nádherné, dokonalé. A dvě korálové platy, to jsou taky bobečci.
Jsem toho názoru, že Šilamámě to na následující fotografii velmi sluší. Je to ovšem hluboká minulost.

Podejmlíko Půlrohlík

Studená ryba

Včera jsem dostala chuť podívat se na Titanic. Dvakrát po sobě. Docela strašidelné.
Sestra teď čte Houellebecqa a ten se v Možnosti ostrova velmi krásně vyjádřil k jednomu z mých filmových názorů:
      "Rozhodl jsem se zůstat tentokrát v Madridu celý týden, a o dva dny později jsem s Esther zažil malou hádku ohledně Ken Parku, posledního filmu Larryho Clarka, který chtěla vidět. Nesnášel jsem už Kids, o to víc jsem nesnesl Ken Park, scéna, kdy ta hnusná malá zrůda mlátí své prarodiče, pro mě byla obzvlášť nesnesitelná, tenhle režisér se mi hnusil na nejvyšší míru a asi právě tak nefalšované znechucení působilo, že jsem nebyl schopen se ubránit a musel to říct nahlas, přestože jsem tušil, že Esther ho má ráda jen ze zvyku, z konformismu, protože bylo cool schvalovat znázorňování násilí v umění, že ho má ráda vlastně bez velkého přemýšlení, jako má ráda třeba Michaela Hanekeho, aniž by si uvědomovala, že bolestný a duchovní obsah filmů Michaela Hanekeho je pravým opakem děl Larryho Clarka."

Podejmlíko Půlrohlík

                        

I'd rather be burned than be living in debt.

Petra Hříčky baví

Nad Příkořím
k radosti stačí
čočková polévka

Babiččina.

Přežila rakovinu

a na první svatbě své vnučky
měla bílou vyšívanou košili.

Možná bude fazolová.

Šilamáma Půlplicpryč

 

Vždycky pláčeme na svatbách

Pravděpodobně donutím Šilamámu, aby sem něco pěkného napsala.
A když ne, tak vám jenom oznámím, že teď čtu Zaklínače a to následujícím způsobem:
Když se posadím k místu, kde leží, otevřu ho na náhodné stránce a čtu tak dlouho, dokud se mi chce. Scénku s pálením čarodějnice jsem četla už čtyřikrát a scénku s vařením polévky alespoň osmkrát.

Podejmlíko Půlrohlík

Co mi psali lidé za posledních pár dní:

Adam: "Prosím ty smajlíky jsou hrozne predstavuj si misto nich ty klasicke tecky a déčka a zavorky"
Lenka: "Pan Oliva mi přijde v pohodě."
Michal: "je na tom výborný že by tam ti upíři vlastně vůbec nemuseli být"
Mayo: "cool girrl + amazing dress"
Anna: "Ahoj, měla bych zájem o tento plášť."
Alice: "Myslel sis, ze ma te laska a uz sahas na ocaska."
Lukáš: "Gratuluju! Jsi skvela!!"
Jan: "Mě se naposledy sekl fb a ty už jsi tam pak nebyla."
Soňa: "Chtela jsi byt Kruta. Tak tady to mas."

Podejmlíko Půlrohlík

I'm here. You are all I have.

Každý týden ve středu mě od šesti hodin najdete hrát BANG! nebo poker s kamarády v jedné hospodě.
Každý týden ve čtvrtek večer chodím do filmového klubu.
Každý týden v neděli hraji od tří hodin odpoledne lakros na jedné louce.

Mám ráda svoje rituály.
Mám ráda obyčejnost, která je právě svou obyčejností zajímavá.
Mám ráda čtení jedné knihy (nebo desíti) každý rok alespoň dvakrát. Pomáhá mi to přemýšlet nad jednou věcí různými způsoby v různých časech a pocitech.

Na dlouhé cesty preferuji autobus před letadlem. Miluji ten pocit, kdy stojím s čajem z automatu v cizí zemi a dívám se na ty svištící auta. Ráda si pak dám třeba ještě štrůdl nebo croissant a vše ve vesmíru je tak, jak by mělo být.

Šilamáma Půlplicpryč