To bude jednou sranda až se dostanu k moci

Až se jednou Jáchym dostane k moci tak hodlá zakázat lidi, který baští chlebíčky s vlašákem či pařížákem. Tvrdí, že na chlebíčky jedině bramborový salát. Bohužel tak půjdu já i L. do dolu a lámat kámen, protože chlebíčky HLAVNĚ s vlašákem! Taky když jsme společně snídali (chlebíčky a pak něco sladého), tak mě Brněnka zradila protože v košíčku s nápisem koblihy s nugátem nebyly koblihy s nugátem, nýbrž koblihy s meruňkovou marmeládou. Nemám ráda meruňkovou marmeládu. Ani jsem tu koblihu nedojedla.

V pátek jsme se sestrou blaženě baštily ve vege bistru. Ale protože v poslední době ladím formu na Zámostí, tak jsem poněkud přecenila svoji schopnost pozřít v jednu hodinu tříchodový oběd a nechala jsem trochu tofu s rýží v rajčatové pikantní omáčce a krásný kuchař z bistra tak viděl, že jsem jeho jídlo nedojedla. Mrzelo mě to.

Moje státnicování se poněkud přesunulo až na červen příštího roku, takže hned jak jsem citovým vydíráním na studijním oddělení vytáhla z paní referentky potvrzení o studiu, obarvila jsem se na tyrkysovou. Mám z toho velkou radost. Velkou radost mám také z mého amarylisu, který jsem si koupila nedávno a převezla ho ve čtvrtek s sebou do Třebíče, abych nepropásla jeho květy. A nepropásla. Kvete nám tu jak blázen a je čím dál tím krásnější.

Ještě si dáme odstaveček o pláči. Plakala jsem ve vlaku, když jsem si POUZE VZPOMNĚLA, jak jsem se dívala kdysi se sestrou na video, jak The Tap Tap hrají a zpívají písničku One day. Také jsme se v rámci dnešní kocoviny/nekocoviny dívali na Ať žijí duchové (To sem viděl prvně, aby mě meluzína bacila přes zadek.) a plakala jsem u toho na tak deseti místech. Sestra taky.

Šilamáma Půlplicpryč

P.S. A na to Zámostí se maximálně těším. Vypadá to, že elementálové jsou nám nakloněni a bude to opravdu podstatné.