Sama nocí tmou.

Sama nocí tmou je název nového íránského upírského westernu. Viděla jsem upoutávku v kině před posledním Hobitem a myslím, že smích při objevení se taglinu "první íránský upírský western" byl mnohem upřímnější než jakákoliv emoce, jaká se ozývala sálem během samotného filmu.
Ale to trochu odbočuji. Pojmenovala jsem tento zápis "sama nocí tmou", protože se tématicky přibližuje k mému dalšímu sdělení.
Byly jsme včera v divadle na avantgardním baletu, kde nastal jeden velmi konkrétní moment, o kterém teď chci hovořit:
Hrbatá, ztýraná a odstrkovaná Alžběta uvězněná ve sklepní kobce povzdechla si nahlas: "Dva, dva se aspoň zahřejí, ale co má člověk dělat sám, jak se zahřeje?"
Mé odhodlání žít tak, abych byla schopna přežít případnou zombie (či jinou) apokalypsu, okamžitě sepnulo a moje přirozená reakce na tento emocionální moment v divadelní tragédii na sebe vzala podobu této myšlenky: "No co, udělá přece pár dřepů."

A protože dnešek je den šťastných náhod, tak na naše město zrovna udeřila sněhová bouře takového rozsahu, že v naší čtvrti zhaslo veřejné osvětlení, takže je pro jednou tma opravdová.

Podejmlíko Půlrohlík