22. únor 2013
Moje maturující sestra mi přináší zpět mnohé vzpomínky, například jako když jsem psala seminárku o kanibalismu a přišla mi zpět s posudkem: "Je vidět, že se slečna o danou problematiku hluboce zajímá a má mnoho zkušeností."
27. únor 2013
Toto je povídka o tom, jak jsem stála v koupelně u zrcadla a mazala si na obličej zelenou pleťovou masku, když v tom najednou začal zvonit požární alarm a já zponenáhla získala dojem, že toho večera umřu.
Šla jsem se podívat na chodbu a tam jsem zjistila, že po mojí levé i pravé ruce jsou zavřeny velké, těžké, stříbrné protipožární dveře. Vrátila jsem se do pokoje a zavolala svojí sestře, která v tu chvíli byla více než sto šedesát kilometrů daleko, co mám dělat, že se spustil požární poplach. Nemusím jistě zdůrazňovat, že můj hysterický šepot podkreslený houkáním sirény moji sestru vcelku rozrušil. Neměla jsem sílu s ní nadále hovořit, tak jsem zavěsila a šla se znovu podívat na chodbu. Alarm mezitím utichl. U pootevřených stříbrných dveří stála skupinka spolubydlících studentů. Jak mě spatřili, začali se mi posmívat, že mám obličej natřený na zeleno. Myslela jsem si, že kdyby hrozilo naše akutní uhoření, tak budou říkat: „Honem, rychle, po schodech dolů, než je zablokují trosky!“, takže jsem si šla číst.
A Robin dodal: Zponenáhla??
A já jsem si našla, že správně je ponenáhlu.
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat