Já jsem původně hledala písničku od thenewno2, kterou znám už delší dobu a chtěla jsem se podívat na klip. Thenewno2 jsou pro mě opravdické orgie, protože to zní jako hlas George Harrisona z hrobu, ale s moderní atmosferickou hudbou. Georgovy sólové desky jsou totiž hodně (hooodně) zatížené dobovou zvukovou produkcí a pro mě tak až na pár písniček prakticky neposlouchatelné, skupina jeho syna Dhaniho je tedy splněným snem. Celá kapela působí přirozeně a zručně a jejich desky vždycky působí jako celek, zatím jsem neměla potřebu žádnou jejích píseň vyřadit, že by mě rušila. Navíc z nich čiší kombinace přemýšlení o smyslu i čisté muzikantské radosti, což je pro poslech značka ideál.
Vyskočilo na mě ale několik dalších stejnojmenných exemplářů, které si vyloženě říkaly o srovnávací poslech. Zajímavé je, že všechny písničky vyšly ve dvou vlnách prakticky ve stejnou dobu, první dvě v létě 2012 a další tři teď, v létě 2014.
Asi "nejpopulárnější" produkt tohoto jména vyplodila Katy Perry, o které toho kromě faktu, že má velká prsa a že byla provdaná za Russela Branda, nevím nic. V současné popové scéně se příliš neorientuji, tak nechci šmahem říkat, že všechno stojí za starou bačkoru, o této písni to ale nyní říct můžu s klidem. Zpěv se schovává za umělým zkreslováním a hudební podkres je repetitivní a bez nápadu. Oficiální klip v sobě skýtá jakýs potenciál - smutná princezna bloudí labyrintem, projektuje své sny a naděje do jahody, potkává děsivou holčičku a chlapy s býčími hlavami, aby v sobě objevila sílu ženy a vyběhla do rozkvetlých zítřků, ale to by k tomu musela hrát nějaká pořádná, až se mi chce říci opravdová, hudba, abych měla dojem, že to má celé nějaký smysl.
Exotype je levobočkem jakési americké deathcorové kapely, do žánrového ranečku si přibírá i něco elektroniky a dubstepu, alespoň podle oficiálních textů kapely. Písnička začíná docela zábavným mixem growlingu a elektronických hrátek s metalovým podkresem a těžkými kytarami, ale tuctový zpěv v refrénu sráží písničku do průměru, kterého bych si asi sama od sebe nepovšimla. Po zběžném poslechu dalších pár písniček kapely se zdá, že jsou ale celkem zajímaví a třeba v playlistech na běhání by se asi vyjímali docela dobře.
J Mascis je indie písničkář ze staré školy a prý jeden ze sta nejlepších kytaristů všech dob. Jeho písnička oplývá jednoduchou akustickou aranží s důrazem na prostý zpěv a kytarovou virtuozitou, postupně se k němu přidává víc nástrojů a ženský hlas, pořád ale zůstává docela subtilní. Písnička díky tomu neztrácí náboj a zůstává zajímavá až do konce.
Josh Record, tentokrát Angličan, je také jakýsi alternativní muzikant, ovšem z nejnovější generace, a deska, ze které tato "Wide awake" pochází, je jeho debutová. Na hudbě je to trochu poznat, ozývá se z ní, stejně jako z celkové sebeprezentace, nezaměnitelný unylý hipster závan toužení po emocích, místo emoce samotné. Zpívající hlavy z klipu mi přijdou jako super creepy nápad, ale písnička samotná už mě tolik nezaujala, zvláště skoro rozjásané refrény podle mě narušují atmosféru, kterou buduje ve zbytku písně. Líbí se mi naléhavá klavírní linka, ale nemám žádnou motivaci pídit se po tomto autorovi nějak dál.
Podejmlíko Půlrohlík
Žádné komentáře:
Okomentovat