úterý 21. srpna 2012

Najdou mé tělo v temné uličce. (story o blešáku 1. část)

Nadpis vyjadřuje moje hlavní úvahy, když jsem byla na údajně největším bleším trhu v Evropě. Saint Oueen.

Každý správný hipster/fashion bloggerka/pseudo umělec/romantik tedy i Šilamáma samozřejmě nemůže odjet z Paříže, aniž by si pořídil nějakou echt vintidž věc. Pro tyto účely jsem zadala v nejmenovaném internetovém vyhledávači heslo "bleší trh Paříž" a po pročtení českých výsledků i "marché aux puces paris". Všechny stránky psaly o úžasném a obrovském bleším trhu v Saint Oueen a romantice prohrabávání starých věcí a hledání sak ze starých kolekcí Chanelu. Ach. Zamžila jsem si očka a představila jsem si sebe, Šilamámu, holku z okresního města, jak se prohrabuji starými věcmi a hledám skvosty, kupuji staré fotografie a krajkové rukavičky. TO bude krása.

Vydala jsem se tedy v pondělí (jsou otevřeny od soboty do pondělí) metrem na konečnou stanici linky 14 - Porte de Clignancourt. Jak je mým chaotickým zvykem, neobtěžovala jsem se nějakým konkrétním plánováním a šla se svojí životní filozofií "ono to nějak dopadne" od metra po čuchu. Prvně jsem narazila na stánky. Takové ty tržnicové. Se stejným sortimentem. V duchu jsem si říkala: "Ale Šilamámo, ty jdeš přece pro echt vintidž věc." A tak jsem si to jen prošla, ale nic nekoupila. Stejně se mi tam nic nelíbilo, kromě úžasných hedvábných šátků. Cítila jsem se tam nicméně poněkud nesvá.

Všude byla spousta lidí. Černochů, muslimek, i něco turistů. Já si nemyslím, že by mi tam někdo chtěl třeba ublížit, to fakt ne, ale když jste samotná mladá holka bez funkčního mobilu, či jakékoliv možnosti obrany a nikdo z vašich známých či bližních vlastně neví kde jste (což jsem vlastně ani já nevěděla), tak nevím jak vás, ale mě to teda dost znervózňuje. Zvlášť, když čtvrť, ve které jsem je jak kdyby vypadla z týhle písničky od Prago Union.

Začíná už to být moc dlouhé. Pokračování zítra. Nebo později.
Šilamáma Půlplicpryč
P. S. Analogové fotky jsou z loňského léta.



Žádné komentáře:

Okomentovat