Koťátka, duhy a překvapení

Včera jsme byli na koupališti. Dešti jsme čelili vstupem do vody. To jsme ale byli šikovní, viďte? Pak jsme hráli ping pong a moje agresivní hra se vyplatila, nakonec jsem je oba porazila.

Dnes ráno jsem si všimla, že můj hipster styl oblíkání se začíná vymykat kontrole. Ještě, že dnes odjíždím do Ruska do tajgy na téměř tři týdny, třeba se to srovná. A jestli ne, tak jsme se zmýlili.

Šilamáma Půlplicpryč

Ve vedrech, jako jsou tato, si člověk jistě rád připomene, jak vypadal náš balkón uprostřed prosince.

Vypadal nějak takto.

Podejmlíko Půlrohlík

Správná otázka je, jestli je někdo, kdo nechce vypadat jako Steve Buscemi

Jsem teď dost šťastná. Snažila jsem se pátrat v paměti, jestli pamatuji, kdy jsem byla naposledy takhle šťastná a nevím. Asi to bylo ještě s prvním, než začaly noci plný křiku a slz.

Poprvý od těch dávných dob se nebojím, že to přejde. Když jsem říkala, že se bojím, že to přejde, tak byl dotčený, že se bojím, že to přejde. Že přece, proč by to přecházelo? Byl z toho smutný a já byla pak smutná z toho, že je kvůli mě smutný a začala jsem plakat. Ale křik tam nebyl, bylo tam jen spousta objímání a že se teda nebudeme bát, že to přejde, že přece ani dva měsíce nic nejsou. To už jsem neplakala. A pak jsme zpívali v baru Proklínám a prohrávali společně ve fotbálku až do rána a všechno bylo v pořádku.

Šilamáma Půlplicpryč

Rammsteini nám rozumí jako nikdo na světě.

Shodly jsme se, že nejlepší písnička od Rammsteinů je každá písnička od Rammsteinů.
A také jsme se shodly, že se nejspíš jednou zamysleli a řekli si: "Založíme kapelu a bude to nejlepší kapela na světe od první písničky."
A potom to udělali.

Podejmlíko Půlrohlík

Chodíme kolem toho domu přes dvacet let.

Ale lva jsme si všimly až teď.

Podejmlíko Půlrohlík

Stručný odpolední příspěvek.

Dnes jsme si se sestrou slíbily, že ani jedna tu druhou nikdy kvůli prachům nehodíme do jezera.

Podejmlíko Půlrohlík a Šilamáma Půlplicpryč

Už nám to nikdo nevezme

Zámostí bylo zase parádní. Bylo před týdnem. Ale parádní.

Od prvního pátečního vína (cideru) na věži, přes klasický sobotní dvouhodinový sezení nad smažákem, kterej jsem stejně nakonec nesnědla a dala si místo toho drinčík, po nedělní "valnou" hromadu nahoře na Báře.

Ze srdíčka už nám to nikdo nevezme.

Jo a rozplakala jsem se, když Schmitzer zahrál Kaluž.

Fotografická dokumantace činí dva kusy fotografií. Ukazuje Podejmlíčinu rebelskou sprejerskou stránku a moji sukýnku a pásku na ruce. Co dodat víc?

Šilamáma Půlplicpryč