I’ll know my song well before I start singin’

Mám ráda mého otce, protože vstane uprostřed noci a jde se dívat na měsíc.

A tady máte obrázky dvou dojatých žen.

Podejmlíko Půlrohlík

Příspěvek o smutku

Tatínek si pořídil po čtyřiceti pěti letech řidičák a auto. Při společných výjezdech zpívám vysokým hlasem The Beatles a velmi mne bolí srdce, že už jsou z poloviny mrtví.

Mám dojem, že jsme dnes se sestrou brečely u něčeho velmi zásadního, ale nemůžu si vzpomenout, co to bylo. Naštěstí, jako modré z nebe, vrátila se sestra domů a připomněla mi to: Ve zprávách byl příspěvek o tom, jak cestující tuším v Austrálii všichni společně zatlačili do vagónu metra, aby pomohli nebohému muži, jehož noha uvízla mezi vagónem a nástupištěm. Se sestrou jsme k tomu měly ironické poznámky a ve chvíli, kdy si cestující zatleskali, že se to povedlo, podívaly jsme se se sestrou na sebe a v očích se nám leskly slzičky.

Podejmlíko Půlrohlík

Když máš střílet, tak střílej a nekecej.

V poslední době bylo toho pláče velmi mnoho (Terminátor, Hledá se Nemo, Matrix, Terminátor: Soudný den), ale chtěla bych zmínit jeden zásadní: a totiž ten, kdy profesor Křiklan (Slughorn pro nás, kteří jsme četli na koleni pirátský překlad) vykládá o svojí rybičce jménem Francis.
A brečely jsme obě, já i sestra.

Podejmlíko Půlrohlík

 

Podejmlíko apendix:

Ráda bych se zde veřejně vyjádřila, že poslední Francouzi v Šilamámině příspěvku o Barvách mně osobně rozhodně přitažliví nepřipadají!

Podejmlíko Půlrohlík

I čarodějnice si rády vyrazí zatančit

Byla jsem v Ostravě na Barvách, což je poměrně divný, já nesnáším moc lidí u sebe. Tahle hrůza se ale dá eliminovat, zvlášť pokud pijete neustále pivo či cider a nealko jenom deset minut po probuzení, než dojdete k nejbližšímu stánku s pivem. Takže čtyři dny lehké nacamranosti udělají svoje.

Nejlepší kapely byly country kapely. Seriózně jsem se zabouchla do Graveyard train. Australští týpci hrající country o smrti a příšerách, koncert zakončili hezkou úvahou na téma, že všichni v tomhle sále, fesťáku, městě, na týhle zemi umřeme, nepatří nám nic. Byli skvělí! A Slim Cessna's Auto Club! Taková mše, se skvěle úchylným hráčem na banjo/zpěvákem. Panebože! A taky jazz - Guillaume Perret and Electric Epic - parta francouzskejch krásnejch týpků, saxofon a jazz! Peklo na zemi, červeně svítící saxofon, nářez jak sviňa.

I čarodejnice si rády vyrazí zatančit!

Šilamáma Půlplicpryč

Graveyard train - pozitivní zlatíčka

Slim Cessna's Auto Club - ten třetí zprava <3

Guillaume Perret and Electric Epic - jazzovej brutus

Londýn na oslavu znovuspolčení Monty Pythonu umístil do parku u Tower Bridge sochu padesátipalcového mrtvého papouška.

Nějak se mi nasbíraly deníčkové zápisy, to je tím, že jsem celý víkend natírala v růžových plavečkách trámky a desky impregnací a lazurou. Takhle moc opálená jsem mimochodem nikdy nebyla, moje upíří já se silně bouří.

Myslela jsem si, že když budu brát B-komplex, tak budu komárům smrdět a nebudou mě štípat (tak aspoň praví městská legenda). Ukazuje se, že komárům trocha zápachu nevadí, hlavně že má krev vyvážený obsah minerálů a vitamínů.

Tommy Ramone zemřel, čím už jsou všichni původní členové spolu na obláčcích.

Ten moment, kdy šest měsíců hledám po bytě jednu konkrétní věc, postupně na to zapomenu, že ji hledám, potom zvednu hlavu, stojí přímo přede mnou na okně a je na ní nápis "discover".

A konečně: Dnes jsme se já a sestra rozbrečely, když jsme si pouštěly video, jak The Tap Tap hrají písničku One Day.

Podejmlíko Půlrohlík

Není těžký, je to můj bratr.

Tak jsem konečně tak po čtrnácti letech pochopila narážku, kterou Kryton prování, když v epizodě Červeného trpaslíka "Žádná legrace" pronese větu z nadpisu, když zvedá tělo mrtvého androida Abla. Nikdy jsem úplně nechápala, proč po ní přichází smích od publika, a teď to vím. "He ain't heavy, he's my brother" je název písničky od The Hollies.
Asi se člověk každý den dozví něco nového.

Plus včerejší deníkový záznam:
V televizi dávají muzikál "Tráva", na který jsme se kdysi vydaly já (14), moje sestra (12) a naše maminka (38) do místního kina jenom proto, že v časopise Premiere byla recenze doplněna fotkou, u které byl popisek ve znění: "I pravil Ježíš: "Ty už to nehul." Promítání se ale nekonalo, protože kromě nás nikdo jiný nepřišel.

Podejmlíko Půlrohlík